Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jaký bych byl učitel? Přemýšlel jsem o dvou možnostech, a to být buď na žáky hodný a známkovat mírně jako třeba paní profesorka Chromá, nebo přísný jako... to tu raději nebudu rozepisovat.
Začněme ale tím, co vlastně vede člověka k tomu, aby se stal tím všemi mladými nenáviděným člověkem? Pravděpodobně to nebude to, co ironicky napsala tuším Marta Paučková: "Chci být učitelkou (= pomsta)". Proč tedy chce někdo způsobovat desítkám žáků ony deprese z ranního vstávání a špatných známek, "zabíjet" jejich čas a děsit je zkoušením? Říká se, že za mnoha špatnými věcmi lze najít dobrý úmysl. Za povoláním učitele by tedy mohl být záměr někoho přiučit věcem, které se jim budou hodit.
Vždyť téměř všichni dospělí vzpomínají na školní léta jako na nejkrásnější dobu jejich života. Například moji rodiče tvrdí, že kdyby mohli, chodili by do školy místo do práce.
Stále ale nevím, jestli bych si raději vychutnával pětky z písemek a zkoušení, nebo dával jednu jedničku za druhou a byl rád, že nedělám nikomu mnoho problémů a starostí. Moc rád bych si vychutnal ony smutné obličeje těch, které bych "obdaroval" nějakou špatnou známkou, ale když se podívám do svého studentského průkazu, hned si vybavím, co budu muset dělat v dějepise, abych dostal dvojku na vysvědčení, nebo jak mi vadí čtverka z písemky v angličtině a hned mě to přejde. Ta pomsta určitě má něco do sebe, ale nerad bych znepříjemňoval život tolika lidem, stejně tak, jak to dělají někteří mně.
Zlatá střední cesta – tu zvolila většina našich vyučujících a já bych je následoval. Asi bych se stal takovým tím průměrným učitelem, který občas zpestří hodinu nějakým výrokem, aby měli žáci na co vzpomínat, ale abych je i naučil věcem, které budou možná potřebovat a tím jim v životě pomoci.