Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je dnešní svět skutečně tak bezohledný? Myslím, že i optimistický člověk musí odpovědět ano, skutečně je. S lidskou bezohledností jsme nuceni se setkávat každý den. Už při ranní cestě autobusem do školy musím sledovat, jak si lidé na sedadlo raději položí batoh, než aby pustili sednout další cestující. A opravdu nehrozí, že by se někdo z nich zvedl a pustil sednout těhotnou ženu nebo seniora. Jako přihlížející si často říkám "Kam ten svět spěje?", ale ruku na srdce, kdo z nás se vždy chová správně, s ohledem na druhé?

To co pro někoho může znamenat jen nový pár bot značky Gucci, může třeba pro lidi v Africe znamenat úplně nový život. S bezohledností se setkáváme i v kolektivu. Proč bychom vlastně měli vyndat odpadky zpod lavice, to je přece práce uklízeček. A proč bychom si nekopli do tašky, co nám stojí v cestě, vždyť není naše, že?

Bezohlednost lidí ve mně často probouzí i strach, ať už jde o válečný konflikt na korejském poloostrově, nalezené bombě na Times Square nebo i zpráva o českém řidiči, jenž je kvůli spěchu schopen ohrozit druhého řidiče na životě tak, že ho doslova smete z dálnice. Při takových situacích se často sama sebe tážu, co lidi k takové bezohlednosti vede?

Bohužel žijeme ve světě plném lží a podvodů. Ve světě, kde je rozhodující to, kde jste se narodili a jak vypadáte a ne co dokážete. Ve světě, kde lidé mezi sebou válčí, ať už pro peníze, moc nebo třeba kvůli barvě pleti. Ale proč se lidé nemají rádi, lžou si, vraždí se a válčí? Čím to je? Kde se tohle v lidech vzalo? Přinesla bezohlednost doba, ve které žijeme? Žili bychom jinak, kdybychom se narodili v jiném století? A bude míra bezohlednosti stále růst? To jsou otázky, na které asi nikdo není schopen odpovědět a je jen na nás, jakým budeme příkladem dalším generacím.