Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když tak pozoruji lidi kolem sebe, říkám si, kam se asi poděla ta úcta a slušnost ze starých černobílých filmů? Nerada bych použila oblíbený výraz mnohých babiček, ale i když si to nerada přiznávám, asi na tom slýchaném "za mých mladých let bych si tohle v životě nedovolila" přece jen něco bude.

Samozřejmě, srovnáme-li dobu dnešní a tu - dejme tomu - tak o sedmdesát let dříve, jsem si jistá, že uvidíme obrovský rozdíl. A to i přes to, že o tomhle období vím hodně málo.

Podle mého názoru se prostě lidi chovali tak, jak chtěli, aby se i druzí chovali k nim. I když se to zdá být jednoduché, bohužel na to dnes už hodně lidí zapomnělo a chová se lhostejně.

Myslím si, že časem zjišťovali, že člověk svého vytouženého cíle dosáhne rychleji a snadněji, když se na nikoho nebude ohlížet a bude dělat i nesprávné věci jen pro to, aby byl nejlepší, nejbohatší, nejuznávanější nebo co já vím.
A tak se na nikoho neohlížel, choval se neslušně k ostatním, bylo mu to jedno a bohužel svého cíle dosáhl i touto cestou. Časem se z toho stala téměř samozřejmost, a tak se nemůžeme divit, kolik lidí se tak dnes chová. Ale je to opravdu nutné? Je slušnost slabost, jak si asi mnozí myslí?

Do pojmu slušnost bych zařadila nejen takové ty základní věci, jako třeba pozdravit souseda, kterého potkám na ulici, poprosit, když něco chci, poděkovat, slušně mluvit a mnoho dalších, ale i férové jednání a úctu k těm, kteří si to zaslouží. A myslím si, že tímto se slabost neprojevuje. Spíš naopak, nebo snad ne?