Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Není to poprvé, co přemýšlím o tom, jaké to bude, až budu ve věku své babičky. Až budu mít šedé vlasy a vrásčitou tvář. Až budu třeba chodit o berlích nebo jen tak ležet v posteli. Jestli budu mít manžela, děti a mnoho vnoučat nebo jestli zůstanu sama.

Ale již nyní se můžu pokusit představit si, jak by za padesát let takový můj jeden den mohl vypadat.
Říká se, že staří lidé málo spí. Asi je to pravda, můj děda totiž vstává již v půl šesté. To si neumím dost dobře představit, ale možné je všechno. Takže vstanu asi v 7 hodin. Pak se nasnídám a půjdu si třeba zaplavat nebo si zacvičit jógu, abych udělala něco dobrého pro své tělo a mysl. Pak se vrátím domů a připravím pro sebe a možná i pro svého manžela oběd. Poté co si zdřímnu, vyrazím na náš "babským sněm" rozebrat nejnovější klepy, vypít si kávu a zahrát si karty. Navečer se budu těšit na svá vnoučata, co mi jistě přijdou zpříjemnit pozdní odpoledne. A večer se před usnutím ještě začtu do hezké knížky.

Ale bude mi stačit dělat většinou ty samé věci každý den? Nebude mne to za chvíli nudit? Nemůžu s jistotou říci jestli ano nebo ne. Ale teď mi to připadá jako hrozně promarněný čas, který bych mohla strávit něčím příjemnějším, jako například cestováním, vzděláváním nebo prací. Vždyť v dnešní době je tolik pracujících důchodců, že bych třeba rozšířila jejich řady. Kdybych žila ve větším městě, mohla bych chodit do divadla, na výstavy nebo s vnoučaty do cirkusu a do kina. Na vesnici bych zase mohla péct buchty, pěstovat na zahrádce kytičky a zeleninu, nebo chovat králíky a slepice. Ale kdoví kam mě osud zavede a jak si poradím s časem, který budu mít. Teď si tu sice maluji růžovou budoucnost poklidného stáří s manželem, dětmi a kupou vnoučat, ale jak vím, že nějaká budu mít? Co když budu ve stáří nemocná a opuštěná? Můžu třeba skončit sama v nějakém domově důchodců, kde se o mě budou starat ošetřovatelky, protože se nebudu moci hýbat. Nemůžu vědět, kde se nakonec ocitnu.

Ale co je vlastně jeden den pro důchodce? Vždyť dny plynou tak rychle, že je člověk mnohdy ani nevnímá. Vždyť dny, které prožíváme, jsou si často tak podobné, že někdy ani nedokážeme říci, který den se co stalo. Jeden den může být úplně obyčejný, jiný zase plný událostí. Říká se, že důchodci mají tolik volného času, že se musí nudit, ale podle babičky vím, že tomu tak není. Ona se totiž rozhodně nenudí a často říká, že nikdy nemůže stihnou vše, co si usmyslela udělat. Nevím, jaké to bude, ani jaká budu já, až se dostanu do jejích let, ovšem vím, že se pokusím být taková jako ona - veselá, chytrá, stále plná energie a hlavně šťastná, protože štěstí omlazuje a já bych tu chtěla být ještě hodně dlouho.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/uvahy/jeden-den-v-zivote-dochodcu.html