Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Jsem dobře připraven do života?" Tuto otázku si kladu s přibývajícím věkem a blížící se maturitní zkouškou stále častěji.
Podle mého názoru je určitě důležité být do života připraven co nejlépe - jde sice o pěknou větu, ale jak to udělat? Jak se mám připravit do života?

Myslím si, že než vkročíme do života, měli bychom si určit cíle, kterých chceme v životě dosáhnout. Měli bychom být realističtí ke svým možnostem, ne každý může například studovat vysokou školu. V dnešní době máme naštěstí spoustu možností, jak se vzdělávat. Tak proč to alespoň nezkusit? Domnívám se, že pokud má člověk možnost se vzdělávat, měl by ji využít. Vzdělání nám totiž nikdy nikdo nevezme. Navíc po skončení vysoké školy budeme starší, samostatnější a tím pádem i lépe připraveni.
Do života by nás měla připravovat i škola - už i základní škola by se měla zaměřit na to, aby si žák vybral odpovídající studium, které ho bude bavit. Ale jde to v 15 letech? Některé obory středních škol jsou přece velmi specializované, co když 15leté dítě za čas začne bavit něco jiného? Není příliš brzy na to, aby se 15letý člověk rozhodoval o tom, co bude dělat celý život? Myslím, že toto je skutečně příliš brzy a doufám, že se to v budoucnu změní.

A co rodinné zázemí? Má vliv na naši budoucnost a úspěch v životě? Mám za to, že lidé, kteří vyrostli v harmonickém rodinném prostředí, mají start podstatně snazší. Podle mého názoru je rodina určitý odrazový můstek. Rodina je něco, na co se můžeme spolehnout, když se nám případný start do života příliš nepovede.
Ale najdeme přece mnoho úspěšných lidí, kteří toho v životě mnoho dokázali navzdory tomu, že neměli potřebné rodinné zázemí. Jak je to možné? Možná šli za svými sny a plány, měli pevnou vůli a to, že neměli právě snadný začátek, je paradoxně ještě více motivovalo.

Závěrem bych chtěl říct, že se teď nacházím v období, které má pro moji budoucnost velký význam. Proto nechci být pasivní a čekat, co přijde. Myslím, že by si všichni měli umět naplánovat svoji budoucnost a vytyčit si cíle a sny, jedině to nás totiž posunuje dopředu. Už nebudeme závislí na rodičích, což nás možná trochu těší, ale zároveň nám to přináší jisté obavy.

Bojíme se budoucnosti? Bojí se každý a je to normální.
Jsem dobře připraven do života? To ukáže až čas, ale já pevně věřím, že ano.