Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve své úvaze bych se chtěla zamyslet nad otázkou, jestli jsem dobrá dcera.
Je těžké se nad tímto zamýšlet, když vlastně nevím, jak by ideální dcera měla vypadat. Určitě by měla být hodná, poslouchat své rodiče, mít dobrý prospěch ve škole, slušně vystupovat ve společnosti. Každý rodič by chtěl mít nejlepší dítě, aby se chovalo podle jeho představ. Ale podle mého názoru je to nemožné. Ano, jsou zlobivější a hodnější děti, chytřejší a méně chytré děti. Vždy bude mít dítě nějaké neřesti a většinou to zdědilo po jednom z rodičů.
Jsem já dobrá dcera? Splňuji matčina očekávání ve škole, sportu či v mém chování? A co si o mě matka myslí? Drtí mě myšlenka, že by mě chtěla mít jinou. Chytřejší, vychovanější, bezproblémovější.
Myslím si, že určitě aspoň trochu splňuji matčina očekávání. Občas sice neposlechnu, ale to dělá každé dítě. Snažím se jí co nejvíce pomáhat, učit se a být slušná, aby ze mě měla radost. U nás doma jsem byla vždy vedena, že pokud si nejdříve nesplním svoje povinnosti, nemůžu jít ven nebo se koukat na televizi. Funguje to tak do teď. Nejdříve musím mamce pomoct s domácími pracemi, pak se připravit do školy a teprve potom můžu jít za zábavou. Většinou se mi nechce, ale raději udělám, co po mně mamka žádá, než aby byl oheň na střeše. Někdy se s mamkou pohádáme a je to většinou kvůli mně, i když to nerada přiznávám. Vím, že by na mě mamka nekřičela zbytečně, nikdy jsem nedostala vynadáno ani kvůli známkám, protože se učím podle svých možností. Většinou to bylo kvůli tomu, že jsem neudělala to, co mi mamka řekla a to je moje chyba. Šla jsem ven bez toho, aniž bych například doma uklidila. Jedině kvůli tomu se s mamkou občas pohádáme. Snažím se to změnit a mamce pomáhám. S dospívajícím rozumem mi to čím dál lépe.
Podle mého názoru jsem docela dobrá dcera. Jsem slušná, učím se taky docela dobře, nestýkám se s žádnými pochybnými lidmi a mamce se také snažím pomáhat. Mám určité své neřesti, ale ty má každý, ne jenom děti.