Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Není to tak dávno, co jsem si psala se svým kamarádem a ptala se ho, co by si přál. Odpověděl mi, že nic. Nevěřila jsem mu, neboť každý má nějaké přání.
Každý má nějaké přání? Ano nebo ne? Když se teď pokouším zpátky zamyslet nad tím, co jsem řekla, nejsem si tak stoprocentně jistá, jestli je to pravda. Proto si zkusím projít všechna fakta. Má každý člověk nějaké přání? Když si projdete lidskou duši, zjistíte to co já. A co jsem zjistila? Že lidská duše je mnohem složitější, než si kdokoliv myslí. Nikdo nemůže tvrdit, že o ní ví vše. I ten největší vědec světa ji nezná. Nám je známá jenom její skořápka, na níž jsou základní věci. Většina lidí má nějaké přání, ale to se nachází jen na té skořápce. Největší přání se skrývá asi uvnitř našich duší, nikdo ho však nezná, maximálně tuší, co to je, ale neumí to pojmenovat. Aby měl život smysl, měl by mít každý to své přání beze jména. Ale také by měl mít nějaké přání, to na skořápce duše, něco jako sen, aby měl nějakou inspiraci a cíl.
Neznám lidi, kteří by neměli své prosté přání. Já mám přání hned několik. Většinou se přání odklání od toho, jak člověk žije svůj život. Když je člověk nemocný, přeje si být zdravým. Když je někdo bez rodiny, přeji si ji mít. Hloupý si přeje být chytrým. A podobné mají lidi přání. I když taky to není pravidlem.