Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2015 znělo Žena v zajetí doby a jednalo se o úvahový text o feminismu

Je lepší být holkou, nebo klukem? To je otázka, na kterou nikdo nemůže správně odpovědět. Muž se totiž nedokáže vcítit do role ženy a naopak. Snad asi každý si někdy v duchu přál alespoň na chvíli být osobou opačného pohlaví. Zkusit, jaké to je být ženou či mužem. Čím se tedy oba protějšky liší a čím jsou si podobní? Určitě by se našlo mnoho vlastností a znaků, ať už odlišných, či společných. Mám však pocit, že hlavním problémem, tím zakopaným psem, je různé postavení ve společnosti. Když se například podíváme do historie, zjistíme, že muži měli odjakživa větší práva a ženy se považovaly někdy dokonce téměř za otroky. A nemusíme hledat jenom v dávné minulosti. V některých náboženstvích se i nyní, ve 21. století, považují ženy za majetek, většinou to jsou zaostalejší oblasti světa. Avšak i v Japonsku ještě donedávna - a možná i dnes - mají některé ženy na starosti téměř všechny práce okolo domu. Ale nejenom Japonky se starají o celou domácnost.
V našich krajích je vžitá představa, že muž je ochráncem a hlavou rodiny. Má především vydělávat peníze a tím zaopatřit svou ženu i své potomky, zatímco ženy se mají starat o vychování dětí, udržovat domácnost a pečovat o své muže. Dostali tyto úlohy muž a žena od přírody? V pravěku byl muž lovec a žena šila oděvy z kůže, starala se o děti a sbírala různé plody. Muž byl k lovu uzpůsoben stavbou těla i fyzickou silou. Ale svět se mění a lidé s ním. V dnešním uspěchaném světě jde především o peníze, dobré postavení a vzdělání. Ženy dnes touží po rovnocennosti a chtějí se vyrovnat mužům. Proto vznikají různá hnutí, která se dožadují stejných práv jak pro muže, tak pro ženy. Já ale nevěřím tomu, že Listina základních lidských práv a svobod dělá rozdíly mezi pohlavími. Spíš si myslím, že je to pouze v lidech, jejich myšlení a pudech. Některé ženy, hlavně v jiných státech, se dožadují stejných prací jako muži. Musím ale říct, že i v dnešním světě přece existuje přirozená a spravedlivá dělba práce jako v pravěku.
Co by tedy musely udělat ženy, které si to nemyslí, aby se staly rovnocennými soupeři mužů? Většina z nás má vštípeno do hlavy úvodní tvrzení předešlého odstavce, a proto by jej bylo velice obtížné vymýtit z našeho podvědomí. Bylo by to ale vůbec potřeba? Nenarušil by se tím chod lidské společnosti? Jak by asi potom vypadala rodina? Kdo by se staral o děti? Muž? A zvládl by to? Dokázal by se s tím vyrovnat? Příslušnice ženského pohlaví jsou od přírody i v tomto ohledu rozhodně zdatnější a šikovnější. A proto by se měly ženy, usilující o stejná práva jako muži, zamyslet nad tím, zda by chtěly narušit dosavadní mechanismus rodiny a společnosti. Jestli jim to opravdu stojí za to. Na druhé straně by si zase muži měli uvědomit, jak těžké to jejich drahé polovičky v životě mají a snažit se nalézt cestu, jak jim pomoct a jak jim to co nejvíce a nejlépe zpříjemnit.
Každý člověk má sám o sobě komplikovaný život, ať je mužem, či ženou, ale aby se měl dobře, musí myslet i na ty druhé.