Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Snad není Čecha, který by tuto větu neznal! Je to přeci úvod naší státní hymny, jednoho ze symbolů naší státnosti. Když jsme byli věku školního, dělali jsme si z toho legraci, že je to heslo bezdomovců. Vím, bylo to hloupé, ale ta léta dávno uplynula a nyní jsem na hranici pozdní dospělosti a jsem také plná rozporů, co se týče domova, který je popsán v oné hymně. V lesích se skví černé skládky, utápíme se v plastovém odpadu, nejvyšší hlava státu je podivný alkoholik s nevyzpytatelnými manýry a chováním osla. Politika funguje jen na heslo, kde předvolební sliby nehrají po volbách žádnou roli a politici se mísí napříč politickým spektrem, kde platí ono "každý s každým" nebo "ruka ruku myje". Je mi z toho smutno. Ale i přesto jsem na svou vlast hrdá, skandály střídají úspěchy našich sportovců na mezinárodních soutěžích. Mladí lidé jsou většinou součástí spolků, organizací a křesťanských společenství. Máme skvělé lékaře, vědce, hudebníky i výtvarníky, spisovatele či filmaře... Naše detektivky se mohou vyrovnat těm americkým. Ale co je to hlavní? Myslím si, že hlavní je držet spolu a také to, že kolem je stále ještě mnoho dobrých lidí, kteří jsou ochotni poradit a pomoci.

Naši společnost určuje míra starostlivosti o staré, nemocné, umírající, hladovějící, opuštěné, ale také postižené, ať jsou to děti či dospělí.

A druhá stránka, která se mi vybaví, když se řekne domov? Je to můj domov. Doma jsem tam, kde bydlím a kde se pohybuji, kde je mi dobře. A to není jen tak někde. Bydlím v domečku na vesnici se svou maminkou a babičkou. Teplo domova, ta blízkost těch nejbližších, zachumlat se do peřin v posteli ve svém vesmírném pokoji, kde si nechávám zdát o krásných věcech, které mě potkaly anebo ještě třeba potkají. Nade mnou svítí hvězdy i měsíc a mně je dobře, protože jsem doma!

Na závěr pár mých oblíbených veršů od J. V. Sládka:

Domove, domove, drahý a jediný,
nejdražší, nejsladší nad světa končiny.
Nejdražší, nejsladší na světě ze všeho,
daný mi v kolébce od Boha samého.
A kdybych ve světě byl i ten nejchudší,
tys mi dán za poklad v matčině náručí.