Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nikdo z nás není dokonalý, proto ani nemůžeme očekávat přítele, který by byl naprosto bezchybný. Úplně každý máme svoje slabé stránky, kterými okolí otravujeme, nudíme nebo rozčilujeme, takže je důležité si v prvé řadě přiznat, že bezchybnost u nás lidí nehledejme.

Teorie vypadá vcelku jednoduše, horší je většinou část praktická. Není totiž složité pochopit, že chybovat je lidské, ale kolik lidí si to uvědomí v situaci, kdy na nás působí zlost a rozčilení na někoho, kdo je prostě jenom člověk?
Když se nad tím tak zamyslím, i mně se to lehko říká, zato těžce plní. Vždyť kolikrát ve mně zlost přímo vře, někdy se uklidním, ale častokrát vybuchnu.
Výměna názorů, možná pravdivých. Špatné zvyky. Slova, pohyby... Šíleně moc věcí nás dokáže rozčílit, ale kdybychom se spíš dívali na sebe než na druhé, možná bychom udělali mnohem lépe.

Já nehledám přátele bez chyb, jelikož vím, že lidé jsou tací, jací jsou. Ale přiznávám, nesčetněkrát mě štvou všelijakými věcmi. Nejhorší na tom všem však je, že většinou jde jen o samé "prkotiny".

Pravděpodobně mi ale dáte za pravdu, když teď zmíním ty, které jsem do této doby přehlížela - a sice ten typ lidí, jenž já osobně tak nesnáším.
Kdo hledá přítele bez chyb, zůstane bez přátel... Ano, někdo má větší chyby, někdo zase menší, ale ty lidi, co se s někým baví, pak zajdou za roh a už dotyčného pomlouvají, fakt nesnáším. Takhle totiž netolerují chyby u druhých, místo toho je ještě pěkně "zdrbnou". Spíš oni sami by si měli uvědomit své nedostatky, než se na někoho druhého dívat skrz prsty. Mně osobně nestojí zato mít za přítele někoho takového.

Přítele bez chyb opravdu nehledejme, jelikož takový není. Ale ten, který by se ve skutečnosti jenom přetvařoval, by nebyl opravdový přítel. Je přeci velký rozdíl mezi opravdovým přítelem s chybami a falešným přítelem...