Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To je ale otázka! A odpověď bude vždy u každého jiná.
Štěstí, co je to štěstí? Podle mě člověk dosáhne opravdového štěstí jen tehdy, začne-li se zaměřovat převážně na dobré lidské vlastnosti. Štěstí je v nás, v naší duši! Ne ve věcech, penězích, bohatství a bůhví ještě v čem... Jednoho krásného dne narazíte na šťastného člověka a rázem budete šťastní i vy! Proč neustále vyhledávat dokonalé lidi, proč na každém vidět jen to špatné? Vždyť přece nejsme dokonalí, každý má nějaké ty "mouchy". Kdyby si tohle jednou uvědomili všichni lidé na světě, jaká by to byla pohoda, že?
Štěstí vnímáme v každém věku jinak. Malé holčičce třeba stačí panenka a je šťastná, klučinovi autíčko, třináctileté dívce první láska, mamince zdravé dítě a takto bych mohla pokračovat do nekonečna. Každý člověk má hranice štěstí určené podle sebe a pak už jen záleží na něm, jak je bude dodržovat, jak bude hýčkat své vlastní myšlenky a touhy.
A co takhle země, národnosti? Jaký je asi rozdíl mezi štěstím amerického kluka od toho afrického? Co třeba indián a běloch? A století, doba? Co musel mít člověk, aby byl šťastný třeba ve 12. století, a dnes? Miliony otázek a stejně si na to každý udělá svůj názor, protože v tom je ta individualita, krása každé lidské duše. A takhle je to i se štěstím, přesně takhle!
A co já, co na to říkám já, mé osobní štěstí? Jednou jsem šťastná, jindy ne. Jednou štěstím obdarovávám své okolí a jednou ho zase potřebuji od druhých. Šťastná se cítím tehdy, když jsou lidi okolo mě šťastní a hlavně zdraví! Také když mi nikdo neubližuje, myslím psychicky, když dosáhnu nějakého cíle, po kterém už delší dobu toužím, když někomu třeba něco dám a on má radost, nebo když se mi něco povede, ať už je to cokoli - obrázek, vystoupení, cokoliv! Zkrátka, jak málo stačí k lidské radosti. Bohužel tohle u mě platí i naopak - jak málo stačí k lidskému neštěstí... Někdy stačí jen jedna věta, nebo slovo, a ztratím náladu i momentální štěstí! V tom okamžiku si ale neuvědomuji, co to vlastně štěstí je, nevidím ani na krok kolem sebe, neslyším, nevnímám, jsem smutná a možná i protivná. Někdy tu špatnou náladu přenesu i na ostatní! Nejradši bych se za to neviděla, ale věřte, tohle dělá každý! Takhle to prostě už funguje a nikdo s tím nic neudělá. Lidské jazyky jsou jedovaté, přestože na nich závisí veškeré štěstí celého lidstva!