Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zamysleme se nad tím, zda by ve světě docházelo k válkám a ozbrojeným konfliktům, kdyby vládly světu ženy a ne muži.

Když se podíváme do minulosti, zjistíme, že všechny ozbrojené konflikty způsobili muži svou neschopností domluvy či respektování jiné politické ideologie nebo náboženského vyznání, svou mocichtivostí, touhou po dobytí světa, nebo jen díky svým barbarským choutkám vyrabovat vesnici, ženy znásilnit a nakonec celou osadu vypálit, čehož jsme byli mnohokrát svědky nejen v dávných dobách temného středověku, ale i v moderních dějinách. Jako typické příklady těchto nesmyslných střetů bych mohla uvést Křížové výpravy, Napoleonská tažení, 2. světovou válku, nebo třeba vleklý spor mezi Izraelem a Palestinou. Kdo stojí za všemi teroristickými útoky? Muži. Kdo rozhodoval jako hlava státu o rozpoutání válek? Muži. Velitelé armád? Muži. Kdo je odedávna pánem světa, nejchytřejší, nejsilnější, nejmazanější? Odpověď je jednoduchá - opět muž. Je ale nezbytné položit si ještě jednu otázku - zavinila někdy nějaké krveprolití žena? Odpověď zní ne. Někteří lidé by však mohli podotknout: "A co Trojská válka? A co teprve dávné matriarchální kmeny, kmeny Amazonek?" V Trojské válce sice hrála podstatnou úlohu žena, já osobně však nevidím jako dostatečně pádný důvod k rozpoutání desetileté války to, že někomu uteče manželka - možná proto, že jsem také žena. Co se týče Amazonek, ty opravdu nelítostně vraždily muže, ale na druhou stranu je to jediný známější případ svého druhu v historii. A navíc v době, kdy Amazonky žily, měly ženy jen o málo větší práva než otroci a byly považovány pouze za hloupoučká, roztomilá stvoření, takže se - upřímně řečeno - těm Amazonkám ani moc nedivím.

Přesto vůbec není pravda, že by ženy byly tak mírumilovné, jak se na první pohled zdá. Francouzské přísloví "chercher la femme" to vystihuje docela přesně. Ženy odedávna platily za intrikánky, mazané bytosti bezostyšně využívající svých půvabů k ovlivnění muže, který byl navzdory své síle, moci a "světáckým řečem" v těchto případech slabý, snadno ovladatelný a krotký jak beránek na vodítku. Možná právě proto byly ženy církví označeny za "výplod ďábla" nebo dokonce za "převtěleného ďábla" samotného. Zvláště v minulosti, zejména na francouzských a italských dvorech, byli sice vidět silní a rozhodní panovníci, v pozadí však stávaly jejich milenky, které jimi snadno manipulovaly. Rovněž je nutno podotknout, že ženy také občas vedou války, i když tiché a bez ztrát na životech, a to války o srdce mužů. Tyto boje však často bývají ještě urputnější než ty skutečné, neboť zde neexistují žádné hmotné ztráty ani mírové smlouvy hovořící o kompromisu, záleží na nápaditosti taktiky a jediné možné ukončení tohoto sporu je bezpodmínečná kapitulace jedné ze stran. Všeobecně jsou však ženy, nositelky života a ochránkyně rodinného krbu, (většinou) mírumilovné a jistě by nerozpoutaly tolik válek, ne-li dokonce žádnou, kdyby to záleželo pouze na nich. Jako typický příklad bych zde zmínila Matku Karla Čapka. Bohužel i mezi ženami však existují vzácné, poslední dobou však stále častější výjimky. Přesto mi nezbývá než se zeptat - proč jsou muži a ženy v tomhle tolik odlišní? Odpověď na tuto otázku nalezneme v dávné minulosti - až na prvopočátku.

Tehdy žili předchůdci člověka v malých tlupách. Muži, dominantní články, byli fyzicky silnější a zabývali se lovem a ochranou vesnice před nepřáteli. Ženy, tělesně méně zdatné, měly za úkol střežit rodinný krb, rodit děti a o muže se starat. Díky tomu že muži byli silnější a že obstarávali potravu, si vydobyli své společenské postavení, které jim de facto trvá dodnes - muž-vůdce a hlavní element společnosti. Toto rozdělení úloh pak později přerůstá do dosti přehnané formy machismu, který trvá až do 19.-20. století, kdy se objevují první náznaky emancipace žen. A tak se konečně dostáváme k jádru problému - kdyby ženy vládly světu, nebyly by války? Odpověd zní: byly. Pokud se muž stal "vládcem" světa díky své dominantní povaze a fyzické síle a když chceme uvažovat o tom, jak by svět vypadal, kdyby vládly ženy, musíme si uvědomit, že aby se vůbec mohly stát těmi "vládkyněmi", musely by být tím dominantnějším a fyzicky zdatnějším elementem ony, což by mělo za následek, že by se na komfliktech ve světě nezměnilo nic s jedním drobným rozdílem, a to tím, že by války nevedli muži nýbrž ženy. Ženy by byly hlavami států, ženám by byly připisovány objevy z oblasti vědy a techniky, ženy by ovlivňovaly světové dějiny.

Došla jsem tedy k závěru, že nezáleží na tom, zda jsou to muži či ženy, kdo má na svědomí mezinárodní spory a ozbrojené konflikty, nýbrž na řešení těchto sporů. A o to se musí snažit nejen mužská část populace. Koneckonců, muži mají to válčení v krvi a nám nezbývá nic než kroutit hlavou a snažit se vidět na nich hlavně ta pozitiva, kterých - nutno podotknout - také není zrovna málo.