Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnešní moderní doba je směsicí osvědčených principů z minulosti, tudíž pro nás není neobvyklé spojení historického kousku s výstřelkem poslední módy. A tak, i když žijeme v moderní době, zkuste si představit a vložit se do postoje rybáře v pohádce, který chytí zlatou rybku a ta mu za své propuštění vyplní tři přání. Co bychom si přáli? Přáli bychom si to, co je důležité pro nás nebo pro všechny? Jaké přání je vlastně to správné a nejrozumnější? A tím svým přáním, pomohli bychom někomu? První přání by bylo nejtěžší, ale bylo by to třetí přání to nejuváženější?
Každý tvrdí, jak je pro něho důležité blaho světa, aby byl mír, nebylo nemocí a tak dále, všichni to moc dobře známe. Ale nebudeme si nic nalhávat, nikdo není přeci takový, aby ani na minutku nemyslel na sebe. Co bych si vlastně přála jako první věc? Jakou druhou a co jakou třetí? Mnohokrát už jsem uvažovala nad tím, co bych dělala, kdybych měla tu moc si něco přát. Ale nikdy jsem nedošla k tomu závěru, co si přát a jestli to opravdu chci. Teprve teď je čas se usadit a zamyslet se. Tak tedy usedám a začínám psát svá přání, která bych si přála. Ne proto, že bych musela, ale sama se chci přesvědčit, jak daleko jsem schopna zajít ve své fantazii.
Mezi prvními nápady, co mi přišly na mysl, byly zbytečnosti jako je počítač, televize a tak dále. Ono se to v této době nezdá jako zybtečnost, ale když se podíváte hlouběji, k čemu to? Jsou i lepší věci na světě. Tak tedy uvažovala jsem dále. Napadl mě světový mír. Je to správná věc, ale k čemu to bude, že jedno přání napraví určitou skupinu lidí. Když za pár století nebo let přijdou jiní lidé s tou samou taktikou ovládnout svět a ničit ostatní lidi, budou zase války. Lidstvo by se z tohoto nepoučilo, pouze by mělo na chvíli pokoj. Tak to tedy ne, lidstvo se musí poučit samo. Však jak je dobře známo, chybami se člověk učí. A tak na to lidé musejí přijít sami.
Pořád uvažuji, co bych si mohla přát. Pořád mě nenapadá ta správná věc. Ale co je správná věc? Každý považuje za správnou věc něco jiného. Každý má své priority. A když vezmu v potaz dnešní dobu, dá se na ní vylepšit mnoho věcí, ale zkazit ještě více, co si mám tedy přát? K čemu bych měla vylepšovat společnost, když za pár let, měsíců, týdnů, dnů se vrátí do toho samého koloběhu, to by bylo zbytečné. Po této myšlence mě napadla věc, která by každopádně napadla každého. Odstranit ze světa to zlo, zlo v podobě majetku. Lidé, kteří nemají peníze, skončí na ulici, ale druhá strana této "mince" je, že ti lidé jsou na ulici a bez peněz, ve většině případů díky vlastní hlouposti, chamtivosti, nerozvážnosti, lehkomyslnosti a také zlosti a závisti. Tak tedy po takové době, co uvažuji, jsem stále nevymyslela to správné přání. Správné tedy pro mě. Každý má přece jiný názor, který druzí musí respektovat. Začala jsem uvažovat nad tím, čím je naše planeta asi nejzajímavější. Po dlouhých úvahách mě napadlo pouze jediné. To nejvzácnější peří, kterým se může lidská populace chlubit, vychází z přírody a především z její různorodosti. Na zemi se nachází tisíce a tisíce všemožné fauny a flóry. Takže mé první přání souvisí s touto přírodou. Mé první přání zní: "Chci, aby všechna fauna a flora na zemi byla do konce světa chráněna, aby se zachovala tato jediná neumělá krása světa a viděli ji i další generace."
Vymyslet druhé přání bude těžké. Je toho tolik, co vylepšit na tomto světě, ale nedá se vylepšit vše. A většinu, opakuji, velkou většinu věcí nechci ani nijak vylepšovat nebo zkrášlovat nebo dokonce napraovat. Je to vše na lidech, jak se zachovají. Nebudu svýmy činy - v tomto případě svým přáním - zasahovat do tohoto koloběhu světa.
Mé druhé přání se týká něčeho neživého, ale ani mrtvého, zkrátka něčeho, co lidé mají v sobě. Co nikdo nemůže koupit, je to prostě v člověku a je jen na něm, jak moc toho v sobě má, avšak nějací lidé toto ztratili. A já si přeji, aby to zase našli. Mé druhé přání je: "Aby všichni lidé bez výjimky v sobě objevili kdysi ztracenou nebo ani neobjevenou víru v něco - je jedno v co - ale aby tomu něčemu věřili, protože přeci člověk je tak veliký podle svých činů. A činy se odehrávají, podle víry v to něco. Člověk věří třeba v sám sebe a věří, že zvládne vylézt na vrchol nejvyšší hory světa. A díky té víře to dokáže. Nebo se alespoň pokusí. Ale důležitá je tam ta víra, a proto chci, aby lidé tuto víru měli."
Třetí přání však nechám Vám. Zkuste se zamyslet, jaké přání by bylo nejlepší, já vymyslela dvě a další mě opravdu nenapadne. Nebudu měnit svět ani lidi, k ničemu by to nebylo, ale mohu pouze dopomoci těmito přáními. A tak jsou i tyto přání bez chyby? Je vůbec přání, které nebude marné, malicherné, sobecké a zároveň prospěje všem a nikomu neublíží? Zkuste takové najít. Není to lehké, ale stojí to za uvážení.