Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha je pojmem hojně užívaným především ve slovníku starších obyvatel současného světa. Lidé v důchodovém věku mají spoustu volného času, který rozdělují mezi svá vnoučata a četbu knih. Po náročném dni plném dětských radovánek, ohrožujících již tak chatrné zdraví babiček a dědečků, je čtení vítaným odpočinkem. Láska ke knihám se poté odráží i v srdcích malých posluchačů, kterým se příběhy plynoucí z úst zkušeného vypravěče živě vryjí do paměti. Od poslouchání je pak jen malý krok k vlastnímu čtení. Naši prarodiče jsou tedy jedním z hlavních iniciátorů k četbě.
Zamyslíme-li se nad tím, zda jsou knihy důležité pro náš život, dojdeme k názoru, že každý tuto věc vnímá jinak. V zásadě však existují pouze dva typy lidí. Prvním z nich je nečtenář, čili člověk, jenž čte málo, nebo vůbec. Druhým typem je čtenář-milovník, latinsky homo librifil, člověk čtoucí téměř vše, co mu přijde do ruky. Já se hlásím ke druhé skupině a myslím, že je to o mně známo. Bez knih bych si nedovedla představit svůj život, jelikož jsou mými nejlepšími přáteli.
Abych nezastávala jen názor jedné skupiny, uvedu zde několik důvodů, proč by člověk neměl číst:

1. Velká fyzická námaha končící vážným onemocněním rukou, které musí obracet stránky.
2. Ztráta volného času, který lépe využijeme při sledování televize či návštěvě hostince.
3. Kupování knih je velmi nákladné, ušetřené peníze můžeme raději investovat do alkoholických nápojů apod.

Výše uvedené důvody jsou samozřejmě myšleny ironicky, i když někteří je mohou brát jako zcela závažné objasnění nechuti k četbě. Přes současný styl života se ovšem domnívám, že počet čtenářů neustále roste a bude se zvyšovat i nadále. Stále více lidí totiž poznává důležitost knih.
Ačkoli je kniha pouze kouskem papíru svázaného dohromady, přináší nám často mnohem více než naši přátelé. Je po ruce, kdykoli je nám smutno a nikdy nás neopustí. Jenom my rozhodujeme o tom, kterou knihu si přečteme, do jakého příběhu se ponoříme. V knihách nalézáme uklidnění a setkáváme se v nich s příběhy, jež nás ovlivňují. Snažíme se vyrovnat se svým hrdinům a okusit jejich život alespoň na pár chvil. Málokdo si ovšem uvědomuje, že kniha je ve většině případů vymyšlená a se skutečným žitím nemá nic společného.
Každý si z četby odnese něco jiného, avšak jedno je společné všem - oživí písmena a slova napsaná spisovatelovou rukou a umožní tak své fantazii, aby na pozadí černobílých stránek rozehrála drama odehrávající se v knize. Poté již záleží jen čtenáři, kam až nechá svou představivost dojít. Důležité ovšem je, že nemožné se stane skutečným. Obživne v nás mrtvá kniha!