Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnešním velice zásadním problémem novodobé generace začíná být již dosti rozšířený trend v komunikaci, a to takové, při které se ani jeden z účastníků debaty neúčastní rozhovoru přímo, nýbrž pouze jako zaregistrovaný uživatel na sociální síti často jen pod jakýmsi smyšleným "nickem", přezdívkou.

Jsou tyto sítě užitečné, bezpečné a vhodné pro všechny jejich uživatele?
To je otázkou, poněvadž jsou různé možnosti využívání aplikací a služeb sociálních stránek, stejně tak jako je mnoho skupin zaregistrované populace, které odlišně využívají těchto serverů a jejich možností. Může dokonce docházet ke zneužívají jejich nedostatků v zabezpečení či nedbalosti ostatních uživatelů při nakládání s jejich osobními daty.

Jednou ze sociálních sítí poskytující tuto možnost konverzace je například i Facebook, rozsáhlý internetový systém, který zmiňuji jako příklad kvůli tomu, že se svými více jak 800 miliony aktivních uživatelů je jednou z největších společenských sítí na světě.
Historie Facebooku sahá do roku 2004, kdy tento komunitní server spustil jeho zakladatel Mark Zuckerberg. Po několika měsících se ale stal velmi populární a byl zpřístupněn i pro další americké univerzity, později se začaly přihlašovat i velké společnosti a poté byl zpřístupněn všem lidem starším 13 let.

Někteří lidé, kteří patří na Facebooku mezi aktivní uživatele, s ním však nemají dobré zkušenosti - stále je obtěžují nesmyslné, duchaprázdné statusy a komentáře přátel typu: "PrO ThE BeSt KlUkA OnDráShKAA, MoOoCkOoO Tě LaFuJi :-*!:-*!" Na této ukázkové větě je patrný problém spojený s vyjadřováním citů na sociální síti. Kdo s někým chodí a není "ve vztahu", jako by ani nebyl. Stejně tak vzniká problém s tím, co jsou lidé schopní napsat přes Internet právě proto, že nekoukají svému protějšku do očí. Je zřejmé, že pro každého je snazší cokoliv napsat druhému při chatování nebo jako vzkaz, než si udělat čas, sejít se s ním a říct mu do očí třeba Chybíš mi!, Nenávidím Tě!, Mrzí mě to! nebo Omlouvám se! Všechna tato vypsaná vyjádření jsou dosti emotivní, ale pokud jsou psány jako zprávy na Internetu, ztrácí svou hodnotu.
Sociální sítě, zejména Facebook, nám tak do života zasahují a berou nám z něj více, než je zdrávo.

Dalším problémem může být závislost na sociální síti. Trávit čas u počítače pod záminkou potřeby zkontrolovat dění u ostatních uživatelů nebo napsání si vlastního nového statusu na "zeď" jistě ubírá lidem, obzvláště těm dospívajícím, čas na fyzický pohyb. Ten by byl bezesporu mnohem zdravější než shrbený posed na židli před monitorem.

Jednoznačně ale můžeme říci, že nebezpečí, kterým hrozí Facebook, je ovlivněno každým uživatelem zvlášť. Pokud budeme mluvit o problematice nekonečného trávení stovek hodin u počítače, je to jen na vlastním uvážení či toleranci rodičů, zda strávíme volné hodiny u počítače nebo s přáteli venku. Kdybychom řešili problém nežádoucích statusů, je jen na nás, koho si mezi přátele přidáme a jestli jsou dosti inteligentní na to, aby neměli potřebu publikovat něco, co je naprosto zbytečné.

A v neposlední řadě zmíním ještě riziko ztráty osobních dat. Hodně lidí má obavy o své osobní údaje, a proto se na Facebooku ani neregistrují. Je ale logické, že je opět jen na nás, co si na profil napíšeme, protože to, co nevyplníme nebo nenapíše na stránky, nebude z logiky věci nijak dále veřejně šířeno.

Všech těchto poznatků jsou si však vědomi především ti starší či poučenější z nás. A proto bychom měli vést další generace k tomu, aby své pocity a emoce sdílely především verbálně. Aby později samy mohly zjistit, že je mnohem silnější slyšet Miluji Tě! než vidět napsané na monitoru LaFuju Tje!