Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hrozba konce světa byla nedávno často skloňována v médiích v souvislosti s tzv. "mayskou apokalypsou". Dle bulvárních médií, hollywoodského filmového průmyslu a představitelů rozličných náboženských hnutí nám hrozilo například přepólování Země, srážka s obřím asteroidem či jiné neovlivnitelné a nevyhnutelné události. Nicméně, těmto teoriím většina populace nevěřila. Lidé si buď nepřipouští, že by jejich pohodlný svět mohl skončit, anebo mají vizi absolutní zkázy Země jakožto vesmírného tělesa, jež se nedá ovlivnit. Ovšem jen mizivé procento lidstva chápe pojem konec světa jako konec světa v podobě, jaký známe teď. Avšak ti, kteří si tuto hrozbu uvědomují, chápou, že na rozdíl od výše zmiňovaných hrozeb se v tomto případě jedná o zcela reálné a možná dost blízké události...

Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby v dnešním centralizovaném světě došlo například k absolutnímu výpadku elektřiny, takzvanému blackoutu? Říkáte si, že to je nějaký sci-fi katastrofický scénář? Není. Například přímo Česká republika slouží jako jakási energetická křižovatka pro střední Evropu. Naše elektrická síť je přímo spojená s Německem, které zase energeticky ovládá Francii, Polsko a potažmo i Norsko. ČR má vypracovaný takzvaný obranný plán, který spočívá právě v energetické synchronizaci všech okolních zemí a který by měl zabránit problémům. Jenže kdyby došlo například k větší havárii české elektrické sítě a byly by poškozeny či uzavřeny páteřní energetické trasy, velmi rychle by došlo ke kaskádě havárií ve všech okolních zemích. Zapříčinily by je například německé větrné elektrárny. Ty v nepravidelných intervalech do sítě posílají obří objemy energie, jež by najednou neměly kam proudit. A nutno dodat, že tento problém by rozhodně nemusel být zapříčiněn náhodou či přírodními živly. V dnešní době je vše ovládáno přes počítačové sítě nepříliš chráněné před kybernetickým útokem. Tudíž energetické uzly mohou být napadeny buď kybernetickými armádami jednotlivých zemí či nějakou mezinárodní hackerskou organizací.

Že toto není jen nepravděpodobná fikce, výplod fantazie autora katastrofických románů, ale něco, co se může stát kdykoliv, dokazuje mimo jiné případ Íránu. Roku 2010 virus Stuxnet vyřadil z provozu všechna íránská technologická a jaderná střediska. Škody na jejich zařízení byly obrovské. Hackeři totiž mohou kupříkladu velmi jednoduše přetížit jaderné reaktory.
Jiným příkladem je duben roku 2010, kdy bylo přes China Telecom minimálně na osmnáct minut přesměrováno 15 % veškerého internetového provozu včetně armádních dat USA! Jak by mohla Čína této situace zneužít, si jistě každý dovede představit sám.

A pokud by tedy skutečně došlo k blackoutu, střední Evropa by se vrátila někam na začátek devatenáctého století. Netekla by teplá ani studená voda, protože všechna čerpadla využívají elektřinu. Telefonní vysílače by přestaly fungovat do dvanácti hodin po výpadku. Existuje zde sice možnost využití naftových generátorů, nicméně je krajně pravděpodobné, že by se za dané situace zastavily dodávky ropy a generátory se staly velmi cenným zbožím, kterého by se zřejmě někdo rychle zmocnil. To vše by znamenalo konec komunikace. Do pár týdnů by došly i zásoby jídla a pití. Vláda by zřejmě padla a vypukla by občanská válka, v níž by se bojovalo o základní věci k přežití.

V absolutní anarchii by měl největší moc ten, kdo by měl pitnou vodu, jídlo a zbraně. Než by se svět zmohl k nějaké komplexní pomoci a obnovení energetické sítě, bylo by již skoro pozdě. Nechráněné dráty vysokého napětí a stožáry by se jistě staly kořistí všelijakých novodobých banditů. Potom už by se jen velmi složitě a těžko obnovovalo energetické spojení. Nejhorší na tom ovšem je to, že otázkou zřejmě není, ZDA k blackoutu dojde, ale KDY k němu dojde...