Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ví někdo, co je to láska? Lze toto slovo nějak definovat? Už jsem četla spousty citátů na toto téma a všechny mi přišly pravdivé. Z toho jsem usoudila, že láska může mít mnoho podob. Kolik existuje podob lásky? Vím, že je láska rodičovská, milenecká, materiální a také drogová, tím myslím závislost. Dá se brát závislost na nějaké droze jako láska k ní? A co láska rodičovská nebo mateřská, jak jí také říkáme, je to opravdu ten nejsilnější cit? Já osobně si myslím že ano. Přesto někteří rodiče tento cit ke svým dětem nechovají. Když se tak stane, většina těchto nemilovaných dětí si prožije peklo. Je s nimi zacházeno jako s věcmi, je jim ubližováno a většinu dětství protrpí. Láska materiální? V této době většina těch materialistů chová lásku k penězům. Já se ani nedivím. Pořád musíme za něco platit a dostáváme tak málo. Takže se ani nedivím těm lidem, co chtějí být úspěšní a mít hodně peněz. Vždyť tím si vlastně zajišťují budoucnost, rodinu a tím i tu lásku rodičovskou.
Milenecká láska? Láska mezi mužem a ženou. Jako Adam a Eva. Dřív jsem si myslela, že když se někdo zamiluje, jedná se o lásku. Teď jsem změnila názor. Zamilovanost je dočasný pocit, který se časem ztrácí a láska je to, co se z toho tvoří. Určitě je krásné, když někomu vydrží zamilovanost celý život, ale já si myslím, že láska je něco silnějšího - ne jen to, že člověk se nám líbí a cítíme k němu to co k jiným ne. Podle mě je láska vzájemná důvěra, tolerance, jistota, že ten druhý cítí to samé. Také je potřeba mít toho druhého nablízku, brát ho jako rodinu, na které nám záleží nejvíc. Ale jak lásku poznáme? Já si ji představuju tak, jak sem ji popsala - jako touhu být s tím druhým celý život; někdo jiný si ji představuje třeba jinak. Až tohle všechno budu k někomu cítit, budu si myslet, že je to ta láska, o který sním.
Teď jsem si tak vzpomněla, že každá láska nemusí mít šťastný konec. Co třeba neopětovaná láska? Je to jedna z nejbolestivějších věcí, co asi člověk může v životě zažít. Někoho strašně chtít a vědět, že on o tebe nestojí. Být jeho kamarádem, když toužíme po tom, aby nás miloval. Ještě se to dá přežít, když se k nám ten druhý chová slušně, ale když nám začne nadávat a ještě nám víc ubližovat, stane se, že se uzavřem do sebe, a už nikdy nechceme milovat. I tak někdy končí láska.
I když jste zatím nenašli lásku, nezoufejte, někdy je v životě špatně, ale nic netrvá věčně. Já věřím, že každý alespoň jednou v životě pozná lásku, když ne tu mateřskou, tak v pozdějším věku tu mileneckou, tu, která i hory přenáší...