Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Láska je jednou z hlavních životních priorit mého života. Stojí při mém boku celý život. Tou první láskou je láska k rodičům. Když se nad tím tak zamyslím, napadá mě, jak vlastně láska vypadá a kde se vlastně bere? Je to pouze citový vztah k někomu nebo něčemu? Pozná pravou lásku opravdu každý? Trvá láska věčně? Opravdu láska kvete v každém věku? A může vlastně láska kvést?
Na většinu otázek nedokážu odpovědět, ale pokud je pouto lásky silné, může vydržet i celý život. Určitou lásku projevuje každý z nás, ať už je to k práci, jíž vykonáváme, k zájmům, penězům, náboženství, dítěti nebo k lidem.

Jsou lidé, které si budeme pamatovat navždy, třeba jen pro pár společně strávených chvil, a jsou také lidé, které nesnášíme a které rádi nemáme. Určitý druh lásky projevujeme k lidem, kteří jsou s námi téměř denně. Jsou to kamarádi, kteří nás mají rádi, bez nichž si život nedovedeme představit a kteří nám pomohou, když potřebujeme vykouzlit úsměv, zvednout náladu či se s něčím svěřit.
V pozdějším věku dáváme svou lásku druhé osobě a slibujeme si žít v dobrém i zlém, v chudobě i v bohatství, v nemoci i ve zdraví.
Další etapu našeho života pak vyplňuje láska k dítěti, vnoučatům.

Láskou můžeme být očarovaní, okouzlení, oslepení, ale také zklamaní. Můžeme lásku hledat celý život a pak třeba zjistit, že byla celou dobu s námi. Vždyť nás provází celým naším životem, životem plným nesplněných přání a snů, životem obyčejných dnů a dnů, kdy bychom nejraději všechno pustili z hlavy. Nikdy však nesmíme zapomenout na to, že naši rodiče a nejlepší přátelé jsou s námi. Užívejme si proto život s úsměvem, protože se třeba může najít člověk, jenž se do našeho úsměvu zamiluje.