Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Položíme-li si otázku, co pro každého z nás znamená láska, určitě uslyšíme spousty různých odpovědí. Ano, každý z nás má na lásku a přátelství jiný pohled. Jak praví jedno české přísloví: "Sto lidí, sto chutí." Úplně stejné je to i s názory lidí na určité věci. Určitě je to správné, že každý člověk má svůj názor a nejsme všichni stejní. Jen si představte ten šedivý a jednotvárný svět, kdyby tomu tak nebylo.
Pro mě osobně láska zase tolik až do nedávna neznamenala. Asi jsem ji tak docela ještě nepoznal nebo jsem ji ani poznat nechtěl. Žil jsem svým někdy až bohémským životem, kde jsem měl spoustu kamarádů, se kterými jsem prožíval snad všechno, co se v mládí prožít dá. Zbožňoval jsem párty s nimi a ten bezstarostný život. Byly to časy překrásné, které bych prostě nevyměnil. Jenže každému jednou dojde, ať dřív či později, že v životě je i něco víc, než jsou přátelé. To něco víc je láska. Ta magická přitažlivost, které se nejde ubránit ani tou největší silou. Jak říká jeden můj kamarád: "Rozum přijde s věkem." U každého je tento věk jiný, ale myslím, že to nakonec potká nás všechny. Myslím, že je to tak správně. Každému je dána možnost a je jen na něm, jak se s ní v budoucnu popere.
Někteří lidé v lásku nevěří, brání se jí nebo prostě na ni nemají čas. Ale já věřím, že láska si vždycky najde místo v jejich životě. A pak je jen na nich, jestli si ji do života pustí nebo ji budou opomíjet nadále. Ale jak dlouho to jde vydržet? Pravé lásce odolat nelze. Pro někoho je to smutné konstatování a pro někoho naopak úděl, jenž jim dává sílu. Sílu, která je tolik potřebná do dalšího života. A právě toto umí jen láska. Když vám je nejhůř a nedokážete se z problémů dostat sami, jediného, koho chcete vidět a kdo vás přivede na jiné myšlenky, je právě váš milovaný človíček. Je to krásný pocit, když vás obejme a řekne: "To bude zase dobrý, uvidíš miláčku." A i v ten nejhorší den v životě vám to dodá sílu a vy víte, že je pro co žít a bojovat na tomto světě.
I kdyby jste chtěli, lásku slovy vyjádřit prostě nejde. Ty nezapomenutelné okamžiky, při kterých jste byli tolik šťastni. Jenomže láska není jen o krásných okamžicích. Láska dokáže bolet a ubližovat. Říká se, že od lásky je jenom krůček k nenávisti, ale upřímně, zabýval se někdy někdo z vás nad tím, proč tomu tak je? Já se tím zabývám neustále. Nenávist a láska jsou jako sestry. Obě jsou vášnivě, intenzivní, obojí prožíváte naplno a obě dvě se objeví vždy nečekaně a většinou obě stejně nečekaně pohasnou.
Myslíte si, že nenávist plodí válku, zlobu a vraždy? Ale to láska dělá přeci také, protože i kvůli lásce se rodí nenávist. Láska bez nenávisti je to samé, jako den bez slunce. Nenávist je temná stránka lásky nebo to vlastně může být naopak - láska se z pohledu nenávisti může jevit jako zbytečnost, ale bez lásky bychom tu třeba ani nemuseli být.
Láska bez nenávisti prostě nemůže existovat. Kdyby jeden cit zanikl, bylo by to jako mít stále den bez noci nebo mít stále noc bez světla. Každý rub má svůj líc.
Nemyslím si, že by se postupem času ztrácel smysl přátelství a lásky. Ba naopak. Každý z nás potřebuje u sebe mít své blízké, někoho, komu se může svěřit s čímkoliv. Doba je uspěchaná, času stále méně a stres, který na nás působí, je obrovský. Proto si myslím, že nejlepším lékem jsou přátelé. Sednout si s nimi, popovídat a odreagovat se od problémů všedního života. Bez svých milých a blízkých dokáže být jen málokdo šťastný. A kdo ano, tak ten je většinou považován za podivína. Možná byl někdy natolik zklamán, že už nechce nikdy víckrát tak trpět nebo jen zatím nepotřebuje tu životní oporu, kterou bývá láska.