Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je krásný podzimní den. Sedím na lavičce v parku, na nic nemyslím, jen si užívám klid a pohodu. Mezi větve stromů se snaží protlačit sluníčko, krásně ozařuje barevné listy. Ticho narušuje jen zpěv ptáků a zvuk dopadajících kaštanů na zem. Kde jen je ta doba, kdy jsem se ještě jako prvňáček těšila, až je půjdu sbírat? Zvedá se vítr a do tria se přidává šustění listí. Jak krásný může být park na podzim...

Pozoruji lidi okolo. Na lavičce opodál sedí starší pár, drží se za ruce, tiše se na sebe dívají. Jejich pohledy nepotřebují slov. Opravdová láska. Všimnou si, že je pozoruji, mile se na mě usmějí. Jaká je to vzácnost v dnešním světě. Kam se poděly skutečné hodnoty života? Proč se naší prioritou staly peníze, nejvyšší postavení, přepych? Vždyť existují mnohem krásnější a smysluplnější věci. Najednou zaslechnu zvonivý smích. To jásají malé děti, papírový drak se jim vznesl vysoko k oblakům. V očích dětí tancují plamínky štěstí a radosti. Život je pro ně bezstarostnou jízdou. Zatím... Kdovíjaký osud je čeká. Úsměv z tváře se mi však vytrácí. Parkem rychle prochází muž v šedém obleku, v ruce kufřík. Ač je zcela evidentní, že žije, jeho tvář však vypadá jako smrt. Bledá, nepřítomná. Nechtěla bych se stát takovým člověkem... Člověkem připomínajícího spíše stroj.

Co taková lavička každodenně zažívá? Jistě krásné chvíle, když na ní sedí spokojení, šťastní lidé, baví se, prostě si užívají života. Vítaným hostem je samozřejmě i člověk, který si přišel do parku odpočinout, načerpat nové síly.

Bohužel, mezi návštěvníky patří i jiní lidé, například opilci, narkomani, mladí výrostci, co všechno zničí... Ti za sebou nechávají památku v podobě injekčních stříkaček, lahví od alkoholu a všelijakého jiného odpadu, lavička pak bývá často poničená. Zbývají jen oči pro pláč.

Klid. Vyrovnanost. Tak by bylo možné charakterizovat mé pocity. Je to možná k neuvěření, ale i obyčejná procházka v parku dokáže divy. Odpoutáte se od problémů a starostí, co vás tíží. Vnímáte jen atmosféru parku, i ten kousek přírody člověku pomůže přijít na jiné myšlenky, což někdy hodně potřebujeme. Relaxace, uvolnění od stresu. Vracíte se domů a říkáte si, že i přes všechno zlé, co se nám v životě přihodí, jste na světě přeci jen rádi, že stojí za to žít.