Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ani nevím, proč jsem si vybrala téma lež. Nejspíše proto, že je aktuální a aktuálním zůstane, neboť lhát se bude pořád. Pak tedy nechápu, proč lžeme, když má lež tak krátké nohy a většinou se na ni stejně přijde. Přesto lže každý - včetně mě. Někdo více, někdo méně, ale rozhodně se pokaždé neříká pravda.

Jaký účel má tedy lhaní? Lže se, abychom nezpůsobili bolest pravdou, abychom unikli trestu, abychom si z někoho udělali srandu, abychom zatajili pravdu... Je však vůbec možné žít bez lhaní? Kdybychom odpověděli "ano", opět bychom lhali.

Myslím si, že lhát se nemá, ale naopak pravda může někdy i zabít. Proto lež dělím na milosrdnou a zlomyslnou. Té zlomyslné je ale na světě určitě více a díky tomu se lež řadí mezi věci špatné, které by se dělat neměly. Představte si, ležíte v nemocnici s těžkou nemocí na pokraji smrti. Chtěli byste vědět pravdu o svém zdravotním stavu? Někteří ne, jiní ano, ale díky kruté pravdě by se váš stav mohl i zhoršit, a proto vám lékaři pravdu raději neřeknou. V tomto případě bych s lékaři souhlasila a volila bych milosrdnou lež. Pacient se pak cítí mnohem lépe a pokud to jde, zotavuje se rychleji. Myslím si však, že by se i s milosrdnou lží mělo šetřit, přece jenom je to lež.

Rozhodně se nešetří se lží zlomyslnou. Vymyšlené pomluvy patří mezi ty nejhorší a nejrozšířenější formy, setkáváme se s ní dnes a denně a zažili jsme ji snad každý jak v roli vymýšlejícího, tak v roli poškozeného. Lež je prostě přirozená věc, většinou se z úst vypustí úplně sama. Přece kvůli rozbitému talíři, ztracenému úboru a dalším podobným věcem nedostanu domácí vězení, snížení kapesného či pár facek.

Doufám, že si z mé úvahy nad lží vezmete poučení a sami se zamyslíte, zda bychom si nemohli nějaké lhaní odpustit a raději říci pravdu, která většinou po čase vyjde najevo.