Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lež je velmi proměnlivá veličina, kterou můžeme označit cokoliv, co zaměňujeme za pravdu. Existuje několik druhů lží, není lež jako lež, každá má jiný význam i jiný důsledek. Dokáže být také nakažlivá, je to nemoc, jíž se lidstvo pravděpodobně už nikdy nezbaví. Co si budeme namlouvat, každý z nás alespoň jednou v životě zalhal, neznám nikoho, kdo by tak neučinil - ať už se jedná o často zmiňovanou lež "milosrdnou" či o lež, díky níž si zvyšujeme "kredit" ve společnosti.

Proč vlastně člověk lže? Tuto otázku si pokládáme vždy, když je lež páchána na nás, ale už si neuvědomujeme, že si můžeme na ni odpověď často sami. Můžeme se zamyslet nad situací, kvůli které ji producent lži nejspíše použil a pokusit se vžít do jeho role. Zkusit si zahrát jeho postavu a jako ve filmu vymyslet lepší scénář, jenže většinou stejně dojdeme ke stejnému závěru jako v naší předloze. Zvolili bychom lež; a jakou, to už je jen na nás - můžeme být kreativní, k tomu je lež určená...
Proč to tak ale vlastně je? Lež je nejjednodušší způsob, jak se vyhnout nějakému problému či nepříjemnému faktu. Lež je vlastně úplně nový svět, který můžeme vytvořit ve své fantazii, ovšem nesmíme zapomínat na důvěryhodnost lži. Aby byla lež dostatečně důvěryhodná, musí splňovat určitá nezpochybnitelná fakta. Můžeme ji vyložit, podat či přednést vždy s jinou intonací, čímž změníme i její účel nebo velikost. Když už tvoříme lež ve své fantazii, nesmíme opomenout její propojení s realitou, musí dokonale zapadnout, pokud od ní chceme očekávat úspěch.

Vedle lži je tu také otázka svědomí. Svědomí funguje jako takový vyrovnávací článek olova na vahách spravedlnosti. Pokouší se zabránit tvoření lží v naší mysli a zabránit tak dalšímu šíření nákazy, pakliže tak lhaní začneme označovat. Jakmile z nás vypadne jakákoliv lež, svědomí začne jednat, začne nás nabádat se k ní přiznat a různými způsoby bude klást překážky na cestu k úspěšnému lhaní. Většina lidí tvrdí, jak se lež nevyplácí, můžeme tomu věřit, ale můžeme si udělat i vlastní názor na danou věc. Preferoval bych druhou možnost z důvodu vlastního rozvoje osobnosti. Každý ať za lží najde něco svého. Ať si každý uvědomí, kdy a komu lhal, hlavně proč a za jakým účelem. Každý si pak snad připustí, že někdy někomu lhal a odpustí sám sobě. Měli bychom vždy začínat u sebe, než budeme prosit ostatní.

Vraťme se k zásadnímu bodu a tím je stále otázka, zda lhát, či nikoliv? Můžeme samozřejmě nalézt spoustu příkladů přistižených a potrestaných jedinců za lež, ale stále převažuje většina těch, kterým to nějakým způsobem prošlo. A tihle jedinci jsou pohonnou jednotkou pro růst množství lží. Ale abychom lež pořád jen nepomlouvali, jelikož pomluva vychází z promyšlené lži, i lež má kladné stránky, sice jich není mnoho, ale má. Pokud si každý z nás najdeme alespoň pár dobrých vlastností, které lež má, pak jistě dokážeme příště odpustit nějakou tu maličkou.