Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to už velmi dávno, kdy lidé žili v úzkém vztahu k přírodě a bedlivě si všímali všech jejích proměn. Každá událost budila neobyčejný zájem a stávala se předmětem častých hovorů a vzniku nesčetného množství lidových rčení a pořekadel. Byly někdejším kulturním bohatstvím a výrazem lidové moudrosti. Něco na těch větičkách asi bude, když je lidé používají už po staletí. Jsou plné pravdy, i když si to nechceme někdy připustit.
Na každém šprochu, pravdy trochu. Velmi známá průpovídka. A ať chceme či ne, provázejí nás každodenně. Večer uleháme od nedokončené práce s tím, že je ráno moudřejší večera. Ráno se probouzíme odpočatí a plni energie, připraveni vykročit nebo snad vskočit do nového dne, poněvadž ranní ptáče dál doskáče. Někteří z nás mají své zvyky a hned na počátku dne své tělo trápí sportem a otužováním, jelikož sport je ku zdraví a v zdravém těle je zdravý duch.
A jdeme do práce nebo chcete-li do zaměstnání. A proč? No přece bez práce nejsou koláče. Takže každý den se vydáváme za svým výdělkem. Plni síly, odpočatí, dokážeme rychle uvažovat, reagovat, vstřbávat nové a nové informace a vydávat spoustu energie do práce. A s chutí do toho a půl je hotovo. Ale pozor, spechejme pomalu, protože práce kvapná, málo platná. Vše raději dobře a pečlivě promyslíme, poradíme se a nejlépe dvakrát změříme, než bychom jednou řezali. Ale i chybami se člověk učí a také zdokonaluje. Za dobrou práci přijde dobrá odměna, i když v dnešní době se nedá říct, že komu se nelení, tomu se zelení. Samozřejmě každý podle svých zkušeností.
Ale za celoroční práci se i my sami můžeme odměnit. Například takovou pěknou dovolenou. A tak škudlíme, co se dá, ale pak si slastně užíváme. Někdo si vyrazí jen tak za poznáním, někdo se sluní a převaluje na plážích u moře. Načerpáváme novou energii, poznáváme jiný kraj i jiný mrav. V cizině si v některých situacích dokonce vzpomeneme na naše jazykové schopnosti. Musíme se pochválit. No jo, co se v mládí naučíš... A i když by člověk chtěl, aby to krásné nic nedělání nikdy neskončilo, vrací se bohužel zpět do reality. Jakmile se octneme zase ve svém obýváku na kanapi, jen si tak pro sebe prohodíme: "Všude dobře, doma nejlíp." Jen si to přiznejme.
Když tak o tom přemýšlím, lidová rčení i přísloví nás opravdu provází celým životem. Jen si to vůbec neuvědomujeme. Musíme uznat, že naši předkové byli velmi moudří a zanechali nám nejedno velké bohatství.