Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý den vznikne narozením několik set lidských životů. Když je dítě ještě malé, vidí život jednoduchý, bez problémů, bez utrpení, ale jak roste, přibývají mu starosti o tom, co bude za několik let.
Na otázku "Proč žijeme?" si každý člověk odpoví jinak. Někteří lidé tvrdí, že žijeme, abychom umřeli. Je na tom něco pravdy. Život netrvá věčně, vše jednou zahyne. Některé odpovědi na tuto otázku zase znějí: "Něco končí a něco začíná", "Žijeme proto, abychom něčeho dosáhli." Všechny tyto odpovědi mají něco společného, a to že žijeme, abychom došli k nějaké určitému cíli. Cíle si vybíráme už od ranného dětství.
Prvním cílem a těžkým rozhodnutím mládeže je vybrat si správnou střední školu a vystudovat ji. Při konci studia se často ptají: "Čím budu, až vystuduji?" To je otázka, na kterou se hned odpovědět nedá. Někdo si vybere po škole vysoký cíl a snaží se ho dosáhnout i přes cenu překážek, které ho čekají. Ale někteří lidé se všeho vzdají hned na začátku. Podle mého názoru by neměl každý člověk hned na startu ke svému cíli podlehnout překážkám, měl by bojovat za to, čeho chtěl v minulosti dosáhnout, za svůj sen, který chtěl, aby se mu splnil.
Proč si někteří z nás navážejí života? Je hodně důvodu proč. Například nevyšel jim životní cíl. Skončili tam, kde nikdy nechtěli být. Nešťastná láska, něco co se jim stalo a už se to nedá vrátit zpět, to vše může být důvod. Je příčin hodně, můžou být jakékoliv. Ale lidé by nic neměli vzdávat tím, že skoncují se životem. Měli by bojovat za život, jako motýl, když se prokousává kuklou ven!
Co nás čeká po smrti? Touto otázkou se zabývají starší lidé. Vždy to jsou dohady, nikdo neví, co nás čeká. Někdo věří na Boha, že duše po smrti odchází do nebes anebo do pekla. Pro změnu jiní lidé dávají za pravdu Máchovi, že země je naší kolébkou i hrobem, že po smrti není nic. Je to na lidu, čemu věří a v koho. Každý člověk se liší něčím a tak to je správné.
Život je velmi křehký, stačí jen málo a může být po něm. Měli bychom si dávat pozor a život střežit jako naše oko v hlavě.