Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sport býval, je a v budoucích letech určitě bude nepochybně velmi diskutované téma. Jelikož se jedná o jedno z nejoblíbenějších zábavních odvětví, investuje se do něj dostatečné množství peněz, což ovšem v některých případech zapříčiní přerod ze sportovce-rekreanta na sportovce-profesionála, jehož vidina úspěchu v neposlední řadě zahlušuje seberegulaci možností svého těla. A je vůbec sport tím, čím se zdá být - zdravým?

Nemluvím o rekreačních zálibách, jakými jsou kupříkladu osvěžující ranní běh parkem, projížďka na kole k večeru či kolektivní sport s přáteli ve volném čase. Zde hovořím o vrcholových sportovcích, o opravdových profesionálech, kteří jsou většinou posedlí leskem medailí, atmosférou rozjásaného, ne zcela střízlivého stadiónu plného fanoušků, provolávajících jejich jména, a hlavně také vidinou opravdu slušné finanční částky. Udílí se však za první místa rovněž zdraví, vitalita a elán do dalších let?

Uznávám, že nadšení ze svých úspěchů může člověku velmi pomoct se svým sebevědomím, tedy psychickou stránkou organismu, jež dle mého z velké části ovlivňuje stránku fyzickou. Ta poté zareaguje pozitivním způsobem a hned je euforie na světě. Co když však vzápětí přijde nešťastné vyvrtnutí kotníku, zlomenina nohy nebo utržení svalu, které pokračuje operací a následně úpadkem formy? Domnívám se, že okolí začne vyvíjet tlak ("Vždyť se mu vloni tak dařilo!"), závodník je ve stresu a jednoduše se mu nedaří. Někteří skončí s kariérou ve dvaceti pěti letech a zapomenuti, jiní zase sáhnou po podpůrných prostředcích a ten zbytek třeba dokáže zregenerovat a vrátit se do top formy, ale kde je záruka?

Myslím si, že sport je obtížný a nevyzpytatelný ve všech směrech. K úspěchu je třeba nutná dávka štěstí, jež se ne vždy naskytne, navíc samotný úspěch není vždy skutečnou výhrou - tou je zdraví. A prospívá tedy vůbec sport našemu tělu? Může se zdát, že nejbezpečnější je sport pasivní, což s jistotou mohu říct, že to není správné řešení tohoto sportovního dilematu.