Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nedávno jsme se v občanské výchově učili o potřebách člověka. Učitel nám vyprávěl o potřebách sociálních, kulturních, biologických atd. Nejvíce ale celou třídu rozesmála potřeba číst. Ale proč? Co je na tom tak směšného? To už nikdo nechce číst bez přinucení učitelky českého jazyka, která se nás snaží dostat aspoň osmkrát ročně k nějaké zajímavé knížce? A nabízí se i další otázka. Proč? Proč už většina lidí tráví svůj volný čas bez knížek?

Ještě před touto hodinou občanské výchovy jsem "šplhala" po schodech do našeho patra z chemie a najednou jsem dostala chuť jít domů, ovšem ne z důvodu "ulít se" ze školy. Měla jsem prostě nutkání si jen tak lehnout na můj oblíbený gauč, otevřít knížku a ponořit se do příběhu, který může mít sice reálný základ, ale který například já asi těžko zažiji. Chtěla jsem se dostat do úplně jiného světa, pryč od těch všedních věcí, jakými jsou například každodenní chození do školy, venčení našeho psa a podobně. Agatha Christie, má nejoblíbenější spisovatelka, píše hlavně detektivní příběhy, a tak se s každou její knížkou stávám detektivem a společně s jejími hlavními hrdiny, mezi něž patří zejména Hercule Poirot, pátrám po stopách vraha.
To už nikdo nemá tento pocit? Všichni se honí, spěchají a jsou rádi, když si aspoň večer můžou pustit zprávy nebo si nanejvýš přečíst noviny. Nikoho už nenapadne po návratu domů si vzít místo ovládače do ruky knížku a jen tak si číst? Někteří se vymlouvají na nedostatek času, ale i ti nejpracovitější si někdy najdou chvilku pro televizi nebo počítač. A co kdyby si místo toho sedli ke knížce? Zájem o knížky pomalu a jistě klesá, ale souvisí to i s neodvratným životním stylem.

Avšak i přestože někteří nečtou, protože nemají čas, nebo si ho neumí najít, se ještě najde hodně lidí, kteří se na nic nevymlouvají, a když je venku špatné počasí nebo když se vrátí večer domů, neusednou před televizní obrazovku nebo monitor počítače, ale rádi si - stejně jako já - lehnou třeba na pohovku či sednou do křesla a ponoří se do jiného světa. Prožívají tak příběh v kůži nebezpečného piráta, bystrého detektiva, mlsného kuchaře či nešťastné sedmnáctileté dívky... A kdyby už se i tito lidé z našeho světa vytratili, budou tu ještě nějakou tu dobu existovat vždy potřebné učebnice. Mnohé knihy jsou již i na Internetu, ale například takový exemplář Dalimilovy kroniky je nenahraditelný.