Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Svět, jak ho známe my, by se bez Internetu v dnešní době neobešel. Nejenže obsahuje obrovské množství informací, ale je to také druh komunikace. Není tomu ani tak dávno, kdy tuto funkci zajišťovaly dopisy, telegramy, faxy... Dnes už jen málokdo ví, co tato slova vůbec znamenají.

Internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí, ve kterých počítače komunikují mezi sebou. Existuje zde také nesčetné množství sociálních sítí, programů určených pro volání a další.
Dle mého názoru lidé už nedělají a ani již nedokáží to, co dříve. Nepříliš lidí umí říct druhému upřímnou pravdu přímo do očí, už je nezajímají problémy a pocity druhých. Jejich pozornost se upírá na Internet a své vlastní zájmy už nejsou tak důležité. Je toto problém? Nebo teprve začíná být?

Jsme uvězněni v pasivním světě nejrůznějších technologií a lidé přesto dají přednost světu kybernetickému před tím skutečným, protože život v tomto světě je přece o tolik snazší a jednodušší, je v podstatě bezstarostný a zábavný a nic nám nebrání dělat cokoliv, vždyť je to přece "jen jako".
Je to celkem pochopitelné, ale můžeme si dovolit v kybernetickém světě to co ve skutečném? Něco ano, ale něco také ne. Zamýšleli jste se někdy nad tím, co si o nás člověk myslí, když si s námi píše? Před počítačem si lidé často dovolí víc, než když přijdou s někým do osobního styku.
Vzpomene si vůbec ještě někdo, co nás rodiče učili, když jsme byli malí? Vštěpovali nám, abychom byli vždy pravdomluvní a upřímní. Ale tento svět, do něhož jsme všichni vpluli, není na dobré cestě udělat z nás lepší lidi.

Měl by se tento problém řešit? Odpověď zůstává nejasná a asi i neřešitelná. Představa řešení je totiž poněkud nereálná, ač strašně jednoduchá. Jak chceme uvěznit celou naši planetu do antikybernetické léčebny? Aniž bychom si to uvědomovali, všichni jsme na nových technologiích již závislí, při nejmenším na mobilním telefonu či e-mailu. Ono se řekne, to není problém, ale vyléčit něco málo okolo 6 miliard lidí, to je už něco jiného.

Kdovíco bude za pár set let, možná už bude lidstvo otupěle sedět na pojízdných křesílkách v pevném spojení s Internetem a kybernetickým světem, pomalu tloustnout a zapomínat potenciál lidstva. Bohužel nám stále ještě nedochází, že si jsme stále více cizí. Kde jsou naše radosti, kde je ten náš reálný život? Vždyť my lidé už ani nežijeme, pouze přežíváme.

Proč už malé holčičky nečekají před domem u schránky na dopis plný srdíček? Proč si kluci místo využití volného času nehrají venku v přírodě a neužívají čerstvého vzduchu a spíše a raději považují za efektivnější využívat tento čas k hraní násilnických her, které jim charakter příliš nezlepší? Proč jsou dnes všude už jen počítače, Internet, televize, herní konzole PlayStation a podobné vymoženosti?

Je na čase začít s globálním léčením, nebo je již moc pozdě? Bude kybernetismus v budoucnosti stejný problém jako v nynější době drogy? Chceme, aby to takhle skončilo? To už záleží jen na nás...
Tak co myslíte, jsme si čím dál tím více cizí, nebo se sbližujeme?