Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nedávno nám začalo jaro, všiml si někdo, jak krásně kvetly stromy? Či jak voní šeřík? Ne! A znáte důvod? Byli jsme zahleděni jen sami do sebe.

Když se okolo sebe rozhlížíme, vidíme jen stromy, domy a lidi, spoustu lidí. Pozorujeme jejich tváře, ale již nevidíme, jak se cítí - zdali jsou šťastní, smutní nebo třeba zklamaní. Nikoho to nezajímá. Avšak najdou se i tací jedinci, kteří koukají na malá ptáčata v hnízdech nebo vyhlížejí první motýlky.

Povídáte si doma s rodinou tak dobře, že poznáte na každém členu rodiny, když jej něco tíží?
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč jsme takoví, jací jsme, a proč nejsme jiní? Mně osobně přijde zajímavé, že jeden je takový a druhý jeho pravý opak.
Všímáte si, jak rychle čas utíká, stíháte na sobě pozorovat všechny ty změny? Spousta z nás žije jen pro sebe a pro své milované, nikdy by se takový člověk neobětoval pro někoho cizího.
Ale aby si někdo všiml, jak ničíme průmyslem přírodu, to ne!
Proč jsme na sebe všichni tak tvrdí? Nevidíme snad, jak je zbytečné na sebe řvát, když uši máme všichni většinou dobré?

Vnímáte snad to krásné na našem světě, co tu zůstalo. Važte si toho, co máme! Naše děti a jejich děti to budou mít čím dál horší, pokud se s tím nezačne něco dělat.

Mnoho z nás si ani neváží toho, co má. Kdybychom se narodili v období jako naše prababičky, to bychom si žili. Takové krásné prostředí a žádné ty dnešní vymoženosti, co nám kazí mozek. Měli bychom se všichni lépe a vážili bychom si určitě i toho mála...