Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

O tom, jestli mám pocit, že žijeme ve státě spravedlivém, kde by měl člověk zajištěny své životní potřeby a postavení ve společnosti, jsem zatím moc nepřemýšlela. Snad proto jsem si toto téma zvolila.

Náš stát je plný chyb. Uvítal by změnu. Nejdříve mě napadlo, že bych zvýšila inteligenci všem našim politikům, policistům, soudcům, lékařům. Kdybych to udělala dnes, za pár let by náš stát vypadal asi takhle: lidé žijí v klidu a harmonii, bulvární tisk nemá o čem psát, nejsme pro smích ostatním členům EU, jsou odsouzeni správní lidé za správné činy, soudní procesy trvají kratší dobu, neumírají pacienti z nedbalosti svých lékařů...

Máme zůstat zde, kde na nás čeká bída a ještě se nás o tu trošku pokusí okrást dítě? Dopadne vše dobře, když neumřeme pro pár korun... Žijeme ve státě spravedlivém? Záleží na tom, co považuji za dobré nebo za zlé. Říká se tomu morálka, etika, o které děti z různých výchovných ústavů nemají ani ponětí a čekají na první příležitost, jak utéct hodně daleko, přilepšit si o nějakou korunu a užívat si podle svých představ. Je morální nechat třináctiletého vraha, který zabil kvůli 300 korunám osmdesátiletou ženu? Proč? Protože je mladistvý a zákon se na něj nevztahuje? Rozhodně není. Změnila bych hranici odpovědnosti, aby si i mladiství vrazi uvědomovali svoje činy. S těmito politiky se tak nestane, ale možná za 50 let bude generace lidí, kteří vše změní. Ale teď jsme zde my, tak by bylo dobré se alespoň pokusit o lepší život v našem státě. Když si v sobotu večer zapnu televizi a sleduji děj ve státě, tak mám strach. Co je na něm špatné? Je plný vulgarit, zlodějů, podvodníků, vrahů. Mají být vzorem pro naše děti právě oni? Snad je lepší zakázat jim televizi a snažit se vést je jiným směrem. Ale nemůžeme čekat, že budou, jací chceme. Dnešnímu stylu života se neubrání.

Musím si položit otázku "Jací jsou dnes typičtí Češi?" Odpověď bude znít: "Velcí, malí, hloupí, chytří, bohatí, chudí..." Ať jsme jací jsme, máme jedno společné bez ohledu na to, jaké máme postavení ve společnosti a jak máme zajištěny své životní potřeby. Chceme být úspěšní. Ve studiu, zaměstnání, osobním životě... Ale říkáme si, k čemu nám je postavení ve společnosti, když žijeme v realitě dnešního světa. Nejlepší je vytvořit si své vlastní postavení, přátele, společnost svých nejmilejších lidí. Ale je účelné budovat si postavení, když stejně jednou zestárnu a nikdo si na mě ani nevzpomene? Je tento vývoj lidské společnosti v našem státě správný? Nelze s jistotou odpovědět, v každém případě se jedná o vývoj neodvratný vzhledem k tomu, že lidé nejsou stále spokojeni s tím, jací jsou, a čím a kde jsou.

Dále se zaměřím na životní potřeby. V dnešní době se mladí lidé bez pomoci svých rodičů jen těžko postaví na vlastní nohy a koupí si byt, vybavení... Pak se snaží žít od výplaty k výplatě. A to vše jen kvůli tomu, aby se dočkali důchodu, který už skoro ani nebude důchodem, ale drobným kapesným. Proto se ptejme: "Proč žít v tomto státě?" Bylo by nejlepší zabalit své věci a co nejrychleji jet někam, kde se nám snad bude lépe žít a ještě na vyšší úrovni. Například v Lucembursku, kde důchody dosahují až čtyř tisíc eur. A i ti nejchudší si na naše poměry žijí nad úroveň.

Ať se již těšíme nebo obáváme toho, co přijde, jako Češi se na vývoji lidské společnosti podílíme tak málo, že ho jen stěží můžeme významně ovlivnit. Když se pokusíme změnit náš stát od základů a vyřešit všechny jeho chyby, pak ani tak nebude spravedlivý a člověk tu nebude mít zajištěny své životní potřeby a postavení ve společnosti. Vše záleží jen na nás samých a jak se kde cítíme.