Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O tom, čím nebo kým chceme v budoucnu být, začínáme přemýšlet již poměrně brzy, mnohdy již ve školce. Většina malých dětí se touží stát herci, zpěváky, astronauty, vojáky nebo různými muzikanty. Později přicházejí myšlenky o tom, abychom byli učiteli nebo doktory. V takhle nízkém věku si ale člověk neuvědomuje, co to obnáší, a je-li to v jeho silách, neví, jestli ho ve škole bude daný předmět bavit nebo jestli bude schopen se jej naučit. Mluvím také ze svých vlastních zkušeností. Od svého dětství jsem měla také hodně snů. Nejdříve jsem toužila být herečka, když jsem nastoupila do školky, bylo mým snem stát se doktorkou. Ve škole mě však zaujalo učitelství, které trvalo asi až do 5. třídy. Pak jsem si ale položila jednu otázku: "Dokázala bych vydržet učit ty teenagery, poslouchat jejich výmluvy a tolerovat jejich žertíky?" NE! Posléze mě začali zajímat zkameněliny, a tak jsem chtěla být archeoložkou. Ale můžu dělat něco, z čeho vyplývá, že musím znát dějepis, který mě ani trochu nebaví.
Nyní mě již několik let drží bytová architektura. Začalo to v den, kdy jsem poprvé v televizi zhlédla pořad "Bydlení je hra". Velice mě práce těch lidí zaujala. Zařizovat byty či různé interiéry, dělat radost lidem, pro které pracujete. A co k tomu potřebuji? Trochu talentu a tvořivosti, znalost matematiky (geometrie), menší znalost biologie a smysl pro ladění a barvy. Některé z těchto vlastností by měly být vrozené, jiné se dají bez problémů naučit.
Teď mě ale napadá další otázka. Mám dostudovat gymnázium a začít s vysokou školou, nebo odejít z gymnázia a zkusit si zkoušky na střední školu, která je již na tenhle obor zaměřena?
Na rozhodování je ještě času dost. Nikdy nemohu vědět, jestli se mé sny ze dne na den nezmění nebo nebudu muset udělat jiný velice zásadní krok.