Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj svět je malá bublina, která obsahuje jen mé myšlenky a mou osobu. Je to maličký koutek mé mysli, jenž se (tak trochu sobecky) věnuje jen sám sobě. Je to jako prázdná bílá místnost, kde uvažuji o možném zlepšení. Nevybírám tapety a nábytek, který by s nimi ladil. Snažím se jen přijít na způsob, jakým bych tuto místnost udělala lepší. Tak, abych se já sama stala lepším člověkem.

Nikdy jsem nebyla člověk bez zájmu a cíle, který se jen tak protlouká životem a čeká, kam ho zavane. Vždy jsem se snažila najít si nějaký cíl, jenž budu následovat. Ve svých třinácti letech pro mě bylo nejdůležitější zapadnout v novém kolektivu a zalíbit se lidem, s nimiž jsem měla strávit následujících šest let života. Ty lidi jsem si zamilovala. V sedmnácti jsem si stanovila cíl v oblasti sportu, který byl záhy naplněn ziskem titulu. Poté jsem dlouho hledala ten správný bod na horizontu, za nímž bych směřovala.

Až nedávno jsem pocítila to, co někteří nazývají touha po vzdělání. Konečně jsem si uvědomila, kam svým studiem směřuji a čemu bych se v budoucnu ráda věnovala. Možná si to beru příliš, ale přijde mi těžké zvolit si v osmnácti letech cestu, po níž půjdu dalších čtyřicet let. Po dvou neúspěšných pokusech jsem pevně rozhodnutá. Pro tak cílevědomého člověka, jako jsem já, snad nebude tak těžké následovat svůj cíl.

Věřím, že každý člověk má nějaké poslání. Já bych chtěla pomáhat lidem. Vždy se mi moc líbila práce s dětmi, a proto jsem uvažovala o studiu dětské medicíny. Pro člověka, jenž nemůže vidět krev, by to ale byla ta nejhorší volba. Proto se mi podařilo objevit nový způsob, jak pomáhat. V následujících letech se chci věnovat naplnění tohoto cíle. A za dvacet let? Kdo ví, možná se mi to povede.