Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Existuje Bůh? Tato otázka mnohé trápí již několik století, přesto na ni nikdo nedokázal s jistotou odpovědět. Mnozí se přiklánějí k tomu, že jej nikdo nikdy nespatřil, nevyfotografoval či jakkoliv nezaznamenal natolik přesvědčivě, aby to donutilo v jeho existenci věřit. Proto také prý neexistuje. Já osobně si myslím, že tento názor je poněkud unáhlený, protože v tom hrají roli mnohá fakta. Kupříkladu, pokud by se objevil, byl to pořád Bůh? Nepovažovali bychom ho pouze za nějakou mimozemskou formu života a nevyvrátili bychom tak jeho samotnou existenci? To je dle mého názoru pouze hrstka otázek v jednom velkém moři, jež jsou stejně tak spekulací, jako on samotný.

Druhá skupina, která v něj věří, se jej snaží zaškatulkovat do jakési své vlastní podoby prostřednictvím konkrétního náboženství, jež ho přetváří k "obrazu svému" a ironizuje, zvelebuje či jinak mění jeho vlastní podstatu. Domnívám se, že i to je špatně, neboť to vyvolává nejen spory mezi jednotlivými náboženstvími, ale mnohdy i národy, kvůli čemuž vznikají války, které se táhnou již od počátku věků až prakticky dodnes. Na pár věcech se alespoň shodují, což vřele vítám, protože jsem toho ražení, že by jeho hrubé rysy měly být alespoň trochu znát.

Co je podle mne smutnější než tyto dvě věci, je stereotyp, s nímž se setkávám dnes a denně: "Bůh je stařeček s plnovousem v bílé robě, jenž se nachází na jakémsi obláčku a shlíží na nás z nebe."
Ano, některá náboženství určila podobu svých Bohů, kupříkladu hinduismus, ale mnohá naopak ne (islám, křesťanství), a proto si myslím, že je neoprávněné byť jen odhadovat, jak Bůh vypadá, protože v již samotném učení oněch církví stojí, že nemá žádnou podobu čehokoliv na zemi. Důvod, proč jsem se o tomto stereotypu zmínil, je ten, že to právě vede mnohé k tomu, aby jeho existenci popřeli a vyvrátili, ačkoliv si tito lidé ani neuvědomují, že svým způsobem jej také oslavují, protože slaví svátky s ním spjaté, které mají svou minulost už v samotném starověku. Takové nevědomé počínání a souzení mě tedy irituje, obzvláště když se někdo zmíní o tom, "že se těší na Ježíška."

Domnívám se tak, že hlavně neznalost je kamenem úrazu. Dalším příkladem může být zaměňování církve za náboženství. Je snad zřejmé, že církev náboženství vykonává, ale není nutná k její existenci. Dalo by se říci, že je jeho nástrojem a i přes tento nepopiratelný fakt je Bůh terčem nenávisti nejen u nás, ale i ve světě, což mi připadá padlé na hlavu, protože za to přeci nijak nemůže, ale naopak MY lidé, kteří si na něj vzpomeneme v krizových situacích a prosíme ho, aby nám byl nápomocen, jeho existenci pak zavrhneme.

Právě z toho důvodu si myslím, že by si člověk měl pořádně promyslet, zda Bůh - a tím pádem i náboženství - je oprávněné, nebo ne.