Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Slovo naděje/víra slýchávám kolem sebe často, znám i dost citátů o naději, ale nikdy jsem se hlouběji tímto slovem nezabývala. Prostě mě to nenapadlo. A přitom se mi mnohé moudré věty líbí. Již Římané říkali: "Bez naděje by byl život smutný. Naděje umírá naposledy. Dokud dýcháš (žiješ), doufej." Setkala jsem se i s novějšími citáty: "Naděje - to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo. Dokud sklenice padá k zemi, je celá..."
A proč se říká ženě, která čeká děťátko, že je "v naději"? Protože očekává s nadějí narození nového človíčka.
Co si vlastně lidé pod slovem naděje představují? Někdo kladné vyřešení svých problémů. Další vítězství nad nejrůznějšími překážkami, někdo si dělá naděje na výhru svého losu, někdo věří a žije s naději, že se mu podaří dosáhnout svého cíle, například úspěšně složit maturitu, má naděje, že jeho přijímací zkoušky na vysokou školu dopadnou dobře, jiní věří v pravou lásku, mnozí lidé vkládají velkou naději v překonání nejrůznějších nemocí a v šťastné uzdravení... A tak bych mohla dlouho pokračovat.
Uvědomuji si však, že naděje nám všem pomáhá překonávat každodenní překážky a že bez ní se opravdu nedá žít.
Člověk, který je pesimisticky založený, je vlastně velice nešťastný.
A co je v současné době mou největší nadějí, která mně dodává sílu, abych mohla každý den chodit do školy, psát písemné zkoušky, být ústně zkoušená, starat se o domácnost, plnit každodenní povinnosti, i když je mi tak těžko?
Maminka leží už třetí týden v nemocnici, čeká ji náročná operace. Hospitalizovali ji týden před Vánocemi. A lékaři nazastírali závažnost jejího onemocnění. Svůj smutek a lítost jsem musela skrýt hluboko v sobě. A naděje na maminčino uzdravení je to, co mi pomohlo vytvořit s tátou a sestrami i v nemocničním pokoji milou atmosféru na Štědrý den i při oslavě konce roku, a co mi dává silu přežít, tvářit se při návštěvě maminky mile a bezstarostně.
Mou největší nadějí je, že operace dopadne dobře a lékaři nám maminku uzdraví...