Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Jedna třída je taková, druhá maková a ptáte se, co ta naše? Je prostě moje i tvoje, jeho a také její.

Tak jako každá třída má své rebely, vůdčí typy, komiky či baviče, "chytré hlavičky", drzouny, uvědomělé intelektuály, ale také zamlklé nevýrazné studenty, beznadějné snílky a zatracené osobnosti, tak rovněž naše třída se pyšní směsí nejrůznějších typů lidí a vlastností. Tak tomu bývá, pokud já vím, po celém světě. Konkrétně u nás ve třídě jsou studenti schopni za desetiminutovou přestávku zpustošit celou třídu tím, že se snaží jeden druhého trefit křídou popřípadě mokrou houbou, hrát baseball třídní knihou nebo třeba hokej, kde jako hokejky poslouží pravítka a pukem se stane vršek od pet lahve. Zábava ovšem ustane příchodem některého z profesorů, který se rozhodl vtlouci do našich hlav trochu vědomostí v podobě českého jazyka, matematiky, fyziky, chemie či dějepisu. Za učitelem se zaklapnou dveře, které se chvíli po něm opět otevřou. Stojí v nich celá udýchaná Staňková, která zapomněla třídní knihu v jiné učebně. Martin Máca prohodí ještě pár slov typu "proč jí to tak dlouho trvalo", jenže po tom pan učitel zapíše do třídní knihy chybějící a do "zapomínajícího sešitu" pomůcky, které žáci "lajdáci" zapomněli doma a chystá se zkoušet. Ve třídě nastane hrobové ticho, všem se tají dech, hlavně aby učitel neřekl jméno jako Adamec, Jindřich nebo Klobouk. Nebo u Kláry Mašínské je zde černý puntík, protože dlouho chyběla. Omyl! K tabuli jde Cábová, po ní Bervídová a nakonec třídní bavič Stejskal. Zbytek třídy si oddychne a je zpět ve svém živlu, protože se učitel chystá psát novou látku na tabuli. Ve chvíli, kdy se otočí, třídou prosviští pár papírků a žáci začnou debatovat o tom, kdo v SuperStar letos asi vyhraje. Hodina končí zvoněním, což je jasný pokyn pro žáky, že jejich utrpení skončilo a mohou mít opět přestávku...

Zaplať Pánbůh za to, že my jsme podle mého názoru kolektiv lidí, který se neskládá pouze z nadprůměrných inteligentů. Dovedete si představit to nadělení, kdyby v celé třídě byly samé "chytré hlavičky"? Já tedy živě. Učitel by tam byl prakticky zbytečný a my bychom mu sice ušetřili peníze za kupování nových a nových červených propisek a také křeče v rukou při opravování písemností, ale připravili bychom ho o ten pocit, kdy má u žáků neoblomnou autoritu, že si umí sjednat sám ve třídě pořádek a vůbec je ten, kdo v tuhle chvíli tomu tady velí. Myslím si, že ve třídě je potřeba všech typů žáků.

A co naše třída? Stárne. Jako každý, to je prostě věčný koloběh života a je to přirozené. Když slyším ze tříd prvních ročníků podivné pazvuky a ječení, neodpustím si poznámku, co je to "za haranty" a zároveň si zpětně uvědomím, že posunu-li se v čase o pár roků zpět, uvidím sebe v roli rozdováděného prvňáčka.