Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Dobrý den milí čtenáři,
dneska jsem si pro Vás vybral dobré téma "Nechci jen mlčet". Pod touto větou si může člověk myslet mnoho, ale já se zaměřím na jednu věc, která se mi moc nelibí. Je to věc, se kterou se setkáváme poměrně často u žáku ve školách i na ulici, a na vlastní oči vidíme, jak se v tom lidé tzv. topí!
Je škoda, když se z normálního kluka stane s odpuštěním troska. Já takové případy znám. Každý den, když je vidím, jak kouří marihuanu (cannabis), tak je lituji. Kdysi dávno to byli opravdu dobří kamarádi. Ale teď? Teď to jsou obyčejní feťáci. Já neříkám, že bych to taky nezkusil, ale hned jsem pochopil, že to nebude mít žádnou budoucnost. No, jinak to řeknu, budoucnost to má, ale jenom na hřbitov nebo do vězení. Už jste pravděpodobně pochopili, že tou problematikou o které chci psát, jsou drogy.
Téměř každý člověk má nějaký zlozvyk, většinou jsou to maličkosti jako například kousání nehtů, ale existují i zlozvyky, které už nejsou tak zanedbatelné a formou závislosti jsou drogy.
Drogy jsou slovo, které se skloňuje denně ve všech pádech, mluví se o nich všude. V televizi, rádiu, píše se o nich v novinách, na internetu. Je to téma, které je v dnešní době bohužel hodně aktuální. Dříve věděl jen málokdo, co je to LSD, heroin, kokain nebo pervitin. Dnes je třeba marihuana úplně běžnou záležitostí, každý ji zná a dost mladých lidí s ní má i nějaké osobní zkušenosti. Také se v poslední době mluví o její legalizaci, ale podle mého názoru to není vůbec dobrý nápad. Je to sice měkká droga, ale droga to je a myslím, že od měkké "trávy", jak se také marihuaně říká, už není daleko k drogám tvrdým a s těmi to není vůbec jednoduché. Lidé, kteří je berou, si stále namlouvají, že mají všechno pod kontrolou, ale opak je bohužel pravdou. Všichni okolo vidí, že se ten dotyčný žene dobrovolně do záhuby, jen oni si tuto pravdu dlouho neuvědomují nebo spíš nepřipouští. A v době, kdy to konečně dojde i jim, bývá už někdy pozdě.
Jakákoliv závislost je nějakým způsobem nebezpečná, ať už se jedná o alkohol, cigarety, automaty. Drogy jsou metlou lidstva. Z chytrého člověka dokážou udělat trosku. Ničí lidem životy a bohužel nejen těm, kteří s nimi začali, ale i jejich okolí, rodinám a přátelům.
Nechápu, proč s nimi někteří začínají. Říkají, že se po nich cítí uvolněně, sebevědomě, ale to je jen v počátcích. Pak se tyto stavy rapidně mění a tito lidé si sáhnou až na samé dno, ze kterého už nemusí být nikdy návratu.
Ale nejvíce mě fascinuje jedná věc. Tomu se dokážu i zasmát. Když stojím na zastávce nebo sedím v restaurací a slyším, jak starší generace začíná probírat mládež, tak pořád je to o tom, jak je ta mládež degenerovaná a že za všechno mohou jejich rodiče. Podle mě je to ze strany starších celkem "blbost" odsuzovat rodiče. Protože oni jsou nebo teprve budou rodiče. Rodiče přece za nic nemohou! Jejich pomoci se to dítě dostane na svět. Pak následuje výchova podle toho, jak byli sami vychování. Nezaleží jenom na rodičích, co bude dělat jejich dítě, ale větší zodpovědnost nese potomek. Má přece svoji hlavu a tou musí přemýšlet, co dělá. Který rodič může ochránit svoje dítě před tím, aby tu nebo jinou drogu nezkusilo? Podle mojí selské úvahy to ve většině případů nejde. Ale zase na druhou stranu je pravda, že by se tomu dalo zabránit, ale to by dítě muselo sedět pořád doma a nikam nechodit. No a na takové podmínky by nepřistoupil žádný rodič.
I kdyby mě měla potkat ta nejhorší věc v životě, tak bych nechtěl propadnout drogám. A taky bych chtěl poradit Vám, milí čtenáři, jak kdysi mi poradil můj kamarád citátem. On mi kdysi řekl: "Život je boj a my s ním musíme bojovat a ne podléhat jeho překážkám," a už jsem ho od té doby nikdy neviděl. Odstěhoval se totiž za lepším. Tímto citátem se budu řídit až do konce svého života. A Vám radím stejně. Užívejte si života na plno, ale hlavně s rozumem a zdravě. Drogy nikdy nepřivedou člověka k lepšímu, ale naopak k horšímu.