Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. Úvod
2. Zamyšlení
3. Něco ze života
4. Ponaučení

Téma této úvahy je vlastně citát od člověka, který je dle mého názoru právem nazýván učitelem národů. Ano, správně, tato věta pochází od Jana Amose Komenského, člověka, jenž budoucím generacím zanechal velké dílo a stanovil pravidla školství, kterých se držíme dodnes. A z jakého důvodu je tato věta aktuální i dnes? A je tato věta hodna tak velkého člověka, kterým Jan Amos Komenský bezpochyby byl? Zkusme se nad tím alespoň trošku zamyslet.

Ve své podstatě se stačí dívat na nedělní diskuse s politiky a s poměrně klidného člověka se stává rozzuřené zvíře, které nadává, co si tam ti politici vlastně myslí a co nám ještě všechno budou přikazovat, nebo naopak zakazovat. Vždy diskutuje Mámil a Všudybud. Televiznímu divákovi ale chybí růžové brýle. Každou neděli to potkává i mne. Sedím u televize, pokřoupávám nějakou uklidňující dobrotu a rozčiluji se, co všechno ještě mám krucinál platit a jak špatně se zachází s penězi, které odvádím za své mzdy do společné státní pokladny. Po skončení pořadu odcházím od televize se slovy "Já bych jim dal". Někde v šedé kůře mozkové mě ale hlodá myšlenka, jestli bych byl skutečně lepší než ONI. Zcela sebekriticky si přiznám že rozhodně ANO. To je ale jen myšlenka. Zkusme se na to podívat reálnýma očima a ne jen pouhou úvahou, "co by bylo, kdyby..."

Většina z nás je držitelem řidičského průkazu, pohybujeme se po silnicích ve svých, nebo služebních automobilech a chováme se ve své podstatě jako u oněch televizních debat. Každý, kdo nějakým způsobem poruší dopravní předpisy, od nás dostává různá jména, která se ale nehodí uvádět. Občas se setkáváme s lidmi, kteří nás zdraví vztyčeným prostředníkem, což se stává pokynem ke startu závodu. Toto vše potkává i mne, když se po silnici pohybuji. Sedím ve svém voze a sleduji dění kolem sebe. Jedu přes město a každý, kdo mě předjíždí, je v mých očích nebezpečí pro ostatní. Sleduji, kdo zastaví na červenou a kdo se ještě pokusí na poslední chvíli projet a každý takoví řidič je ode mne okamžitě častován různými jmény. A nyní zde vyvstává otázka, jakým řidičem jsem já? Nedávno jsem jel se svou partnerkou do Křižanova na návštěvu za známými. Nohu položenou na plynu, jedna ruka pevně svírá volant a druhá volně leží na ruční brzdě, oči upřeny na silnici občas sklouznou do strany, abych se pokochal krásou zimní Vysočiny. Rádio je zapnuté a zrovna probíhá diskuze na téma Čunkovy aféry. Začínám se pomalu rozčilovat a ve chvíli, kdy pronáším větu o tom, jak by zákony měly platit pro každého stejně, ucítím partnerčinu ruku na své. Podívám se doleva a ona jen špitne "FAKT"? Kouknu se dopředu. Fičím si to devadesát v obci Laštovičky. A jsme opět na začátku. Jsem opravdu lepší než oni politici? Jsem opravdu lepší než ostatní řidiči? A co nás vlastně chtěl učitel národů naučit?

Dnes bychom tuto větu mohli říci i takto: "Co nechceš, aby ti druzí činili, nečiň ty jim". Já bych se vyjádřil jako řidič a tuto větu bych interpretoval jinak: "Zpomal, rozhlédni se kolem sebe, jestli není v okolí někdo, komu bys mohl svým jednáním ublížit a pak teprve jeď dál."