Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Ach jo, já jsem tak malá..." Tak třeba takhle si může stěžovat človíček o velikosti pouhých 140 centimetrů. "Mít barevné střapaté oblečení a vysokou čepičku, tak vypadám jako trpaslík." Někteří malí lidé to mají velmi těžké. Například když někdo potřebuje dosáhnout až do vrchní poličky skříně, která je vysoko a nedosáhne tam, musí si donést židličku. Přesto být malý může mít i své výhody. V malých prostorech, třeba v jeskyních, se velký člověk neprotáhne, zato malý ano. Vysocí lidé se pro změnu uplatní jako sportovci - například basketbalisté. Ani se nemusí natahovat a snadno dosáhnou na koš.

Ovšem člověk nemusí být malý jen výškou, ale i znalostmi. "Vy nevzdělanci!" - tak tohle nám vždy říkala učitelka dějepisu na základní škole. "Musíte se učit, jinak z vás nic nebude! To takový Komenský, to byla hlava!"
Existují chytří a hloupí lidé. Ale každý to bere jinak. Každý má jinou "hodnotící" stupnici. Někdo o vás může říct, že jste hloupý, jiný že chytrý. Ale kopii Komenského už asi na světě nenajdeme. Dnes jde každý druhý na vysokou školu, zde dostane nějaký ten titul a dělá, kdovíjak není chytrý. Ale opak bývá často pravdou. Ne každý vysokoškolák je inteligentní a dokonalý. Často bývají středoškoláci mnohem chytřejší, jen neměli možnost své kvality ukázat veřejnosti.

Avšak člověk nemusí být malý jen vzděláním, ale rovněž majetkem. "Prosím, přispějte chudému a slepému!" - tak takovouhle cedulku s nápisem mají často u sebe bezdomovci povalující se třeba v Praze na hlavním nádraží. Nemají peníze, nemají majetek, nemají vlastní obydlí. Často jim jediným přítelem bývá jejich pes. Takoví lidé bydlí pod mostem, přespávají na lavičce v parku přikrytí novinami, vybírají částečně zkažené jídlo z odpadkových košů po městě. Nosí špinavé roztrhané oblečení a bývají neumytí. Protipólem k nim jsou bohatí lidé. Nejvýše jsou panovníci: králové, císaři, monarchové, prezidenti... Mají v rukou zároveň politickou moc i peníze. Mohou si dovolit cokoliv, co chtějí. Mají moderní domy, zahrady, bazény, pořádají hostiny či party. Bohatí lidé si mohou dovolit drahá auta i vlastní služebnictvo. Chodí ověšeni drahými kovy a perlami, na sobě nosí drahé honosné oblečení, nejlépe od vlastního krejčího.

Ale člověk nemusí být hodnocen jako velký pouze podle majetku. Co třeba takový tlustý člověk? Měří sotva 160 centimetrů a váží 100 kilogramů. Pak o něm většina lidí řekne, že je tlustý, baculatý či obézní. Je nějaké měřítko na obezitu? Ne. Vše lidé vnímají jen pouhým okem a každý to vnímá jinak. Opakem jsou malí lidé, kteří v některých případech bývají i velmi hubení. Přehnané diety bohužel pak mohou vést k nemocem - například bulimii. Tito malí lidé pak nejsou hezcí ani na pohled.

Mezi "velké" lidi můžeme zařadit i například podnikatele. Vydělávají hodně peněz a mají vlastní firmy. Často se stane, že ne všechny jejich transakce jsou legální. Podobnou osobností, jakou je podnikatel, je pro mě mafián. Člověk, jenž získává peníze dosti nelegálními způsoby. Ale ani politik, jakožto velký člověk, se nechová vždy nejlépe. I velký člověk se dá podplatit, že? Politik má ve svých rukou moc a je si toho vědom. A také toho dostatečně využívá. Vždyť už i ty vysoké platy politiků jsou pro obyčejného člověka zarážející. Protikladem politiků jsou lidé, kteří nevydělávají tolik peněz - například dělníci, uklízečky či popeláři. Nevydělávají velké obnosy peněz, přesto se snaží býti soběstační. Platí zde lidová pravda, že s poctivou prací nejdál dojdeš.

A co na to vše může říct takové malé miminko. Přestože ještě nemluví, má svůj náhled na svět. Malé dítě je odkázáno na matku - zdroj obživy a ochrany. A přesto, že nyní je dítě malé, za několik let vyroste a bude z něj velký člověk.

Člověk se může velkým stát ze dne na den. Už se vám někdy stalo, že jste si vsadili a vyhráli deset milionů? Mně ne. Ale když někdo vyhraje, stává se z něj vlastně také velký člověk. Může si dovolit, co bude chtít. Ale jak se říká - peníze škodí.

Velkým člověkem je třeba i taková celebrita - herci, zpěváci, hudebníci. Vydělávají si během jednoho dne velký obnos peněz a mohou si dovolit některé dny v týdnu nepracovat. A velcí lidé jsou i vynálezci - fyzici, chemici... Každý něčím přispěl pro rozvoj země a stal se významným člověkem.

Být velkým však také znamená být hezkým, zdravým a oblíbeným. Být malým člověkem znamená být ošklivým či škaredým, nemocným a zavrhovaným. Odkazem mohou být například "prokletí básnící". Nechtěli změnit společnost, ale stejně tak ani nechtěli být loutkami toho velkého divadla jménem život. Avšak společnost velkých poměrů se snažila změnit je.

Dále bych snad mohla pokračovat o malých a velkých poměrech. Když si představím, že někdo žije ve velkých poměrech, řeknu, že je z města. Lidé z měst bývají bohatší než lidé z vesnice a mají často možnosti lepšího vzdělání - více škol, více úřadů... Lidé z malých poměrů - z vesnice - mají malé možnosti například při hledání svého zaměstnání či nové školy.

Hlavním znakem velkých poměrů je rozvoj a vyznání náboženství, ať už křesťanství, hinduismu či judaismu. Rozdíly mezi světovými náboženstvími jsou malé, přesto spory vycházející z náboženského přesvědčení jsou mezi lidmi velké.

Lidé žijící v malých poměrech bývají často třeba i zloději. Nemají peníze, tudíž si "přivydělávají" zakázaným způsobem. Kradou. Lidé z malých poměrů mohou být i pouliční sběrači papíru a kovového odpadu, kteří si vydělávají malé obnosy peněz při odevzdání surovin do sběrných dvorů.

A odpověď na otázku, proč existují vlastně malí a velcí lidé? Ono to není tak jednoduché. Myslím, že za všechno může společnost. To ona je jakýsi limitující faktor, jenž najde na každém člověku i tu nejmenší chybičku a udělá z něj buď malého, nebo velkého člověka. Druhou příčinou malých a velkých lidí je sám život.