Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Peníze nejsou všechno, jak praví staré pořekadlo. Ale bere to tak opravdu každý?
Všichni máme jiné priority. Někdo bez peněz nemůže žít a dělá vše proto, aby je měl a jiní se zase dokáží uskromnit a žijí prostě v rámci možností.
Mít peníze je hezká věc, ale za jakou cenu? Za cenu toho, že bude člověk dřít od rána do večera, bude zanedbávat rodinu - pokud nějakou vůbec bude mít - a práce u něj bude na prvním místě? To nemůže být spokojenost.
Podle mě peníze hrozně ovlivňují lidi. Občas si říkám, jestli by nebylo lepší být bez nich. Akorát vzniká závist a vzájemná nevraživost. Nelíbí se mi, když se někdo nad někým povyšuje a ještě k tomu kvůli něčemu takovému. Kvůli tomu, že někdo vydělává balík - ať už poctivě nebo ne - má být lepší než my-"obyčejní smrtelníci"?
Dle mého existují dva druhy štěstí, záleží, jak to člověk bere.
Někdo vidí štěstí v tom, že má zabezpečenou rodinu, pořádný auťák a balík na kontě, díky kterému zajišťuje pravidelně nejluxusnější dovolené. Jiným zase stačí, že žijí průměrně a místo balíku na kontě je těší pocit, že jsou jako opravdová rodina a mají sami sebe. Taková rodina je podle mě bohatá - avšak jinak.
A co děti vychované v tom luxusu? Děti, které jsou odmalička absolutně nesamostatné, jen se takzvaně "vezou" a jsou zvyklé na pohodlí. Až se v životě dostanou do nějaké komplikovanější situace, nenapadne je nic jiného než zavolat tatínkovi - ten to přeci zařídí...
Takových lidí znám spousty, takzvaní "synové z povolání". Jezdí si po městě v nablýskaných autech s "desítkou" v kapse, jen aby se předvedli. A ve finále? Mají úplně obyčejné zaměstnání. Moc nechápu, co je tohle za módu, ale jak se se životem vypořádají, to už je na nich.
Moje rodina mě třeba vždy vedla k tomu, že pokud něco chci, musím si na to vydělat. Samozřejmě že základní věci nezbytné pro život, jako škola a oblečení, mi platí, ovšem jinak si většinu musím hradit sama. Zábava, účty za telefon, kadeřnici... Proto mě pak udivují lidé, kteří na tohle automaticky dostávají peníze, ale věčně si stěžují, jak jim chybí tohle a tamto. Berou vše tak přirozeně, že si už ani neuvědomují, co vůči ostatním vlastně mají. Chtěla bych takové lidi vidět, kdyby je někdo postavil před hotovou věc a řekl: "Tak a teď makej..." Třeba by pár věcí přehodnotili.
Peníze prostě hýbou světem, ať si každý říká cokoliv. A kdo je má, má mnohem víc možností. Napadá mě například očkování proti rakovině děložního čípku. Nejedná se zrovna o levnou záležitost, kterou si může dovolit každý. A proto, kdo má menší příjmy, je snad odsouzen k tomu mít jednou třeba rakovinu? Nebo poplatky ve zdravotnictví - netřeba komentovat. A pak prý že se zdraví nedá koupit. Bejvávalo.
Lidé už neví, na čem by vydělali nebo jak by se vzájemně okradli. Peníze jsou určitě moc důležité, ale neznamenají vše. Bohužel ne každý má takový názor, avšak doufám, že je většina těch, kteří ho se mnou sdílí...