Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jsou v našem světě peníze tak důležité? Někdo bez nich nedokáže žít, jiní se snaží dělat vše pro to, aby je měli. Někteří těžce vydělávají a ti druzí je mají skoro "zadarmo". Ke které skupině patříte? Můj soused říká, že se peníze válejí všude kolem nás, ale je na každém z nás, jestli je sebereme, nebo je necháme ležet. Ale jak? Jak je mám sebrat?
Kdyby to uměl každý, tak ze všech lidiček jsou milionáři. Jak by potom vypadal náš svět? Byli by všichni na světě šťastní? Jsou peníze nejdůležitější v našem životě? Někdy mám pocit, že kdyby nebyly, tak bych byla šťastnější. Nemám ráda, když se někdo nad někoho vyvyšuje. To, že má někdo hodně peněz, přece neznamená, že je šťastnější než ostatní. Kolikrát je krásnější, když vidíte obyčejnou rodinku s dětmi na hřišti. Smějí se a jsou spokojení. Děti si stavějí bábovičky a maminky je poté pohoupají na houpačkách. Jak je úžasné vidět dětská očička. Jako kdyby se jim v nich křišťálově lesklo. Blýsknou a najednou zapomenete na všechny všední starosti a na věci, které na vás doma čekají. Jejich smích uklidňuje a můžete si říct, že jsou šťastné kvůli vám, vaší péči a lásce. Hlavně díky lásce. A nakonec se všichni obejmou a jdou pomalu po klikaté cestičce domů. Právě ta rodinka je nejbohatší. Na co je přebytek peněz v rodině, která má pouze jedno děťátko. Nejdříve manželé vydělají mnoho peněz, postaví velikou vilu, koupí luxusní automobil a k tomu všemu si jako doplněk pořídí miminko. Vyrůstá v přepychu a v absolutní čistotě. Když je starší, tak s ním nepůjdou na to krásné dětské hřiště. Rodiče se totiž bojí, že by od ostatních dětí něco "chytlo". Raději s holčičkou nebo chlapečkem půjdou do obchodu a koupí jim vše, aby byly "spokojené". Ale tohle děti nepotřebují. Na co jim bude plno hraček, když si nemají s kým hrát. Peníze nejsou všechno. Mají určitě svoji roli, ale k absolutnímu štěstí nestačí. Popsala jsem dvě různé rodiny. Obě znám. V mém okolí se opravdu nachází. A jak to dopadne až budou ty děti starší? Kdo z nich bude mít v životě větší úspěch? Bude to mít někdo z nich lehčí? Jak to všechno dopadne? To je jen na nich.

V dnešní době je taková nová "móda" - zdražování. Lidé berou stále stejný plat, ale vše se zdražuje. Kde na to mají brát peníze, aby nekradli? To mají všichni shánět ještě jedno zaměstnání? Moc to nechápu. Není to dávno, co bylo ve zprávách, že čtyři procenta lidí v naší republice nemají ani koupelnu, záchod, televizi... O tom jsem neměla do té doby ani potuchu. Myslela jsem si, že je to samozřejmá věc. Teda nemyslím momentálně na problematiku bezdomovců. To snad už není pravda. Vypadá to, že všichni jednou dopadneme jako oni. Potraviny se zdražují a elektronika je levnější. Takže umřeme hlady, ale hlavně když budeme mít domácí kino v nejlepší kvalitě? To je budoucnost. Toho se opravdu nechci dožít. Babička měla v tomhle pravdu - my nepotřebujeme nějakou přírodní katastrofu, my se zničíme sami.

A to není vše. K penězům můžu zařadit i jednu z nejhorších lidských vlastností - tou je závist a pomlouvání. Když si před rokem koupil můj přítel nové auto, tak se všichni z jeho ulice mohli "zbláznit". Dokonce jsme se dozvěděli, že prý auto dostal od svého dědy. To jsme se pak všichni nasmáli. Taková "blbost". Šetřil na něj přes rok. Snad i proto, že všichni záviděli, se stala ta hrozná autonehoda. Jeli jsme i s jeho těhotnou sestrou Janinkou na benzínovou pumpu do Ždírce nad Doubravou. Jirka už začal brzdit a chtěl zahýbat. Za námi žádné auto v tu chvíli nebylo. A když se pomalu rozjížděl doleva, tak do nás narazilo nějaké auto a tlačilo nás dopředu. Před námi jel kamion a tak Jirka ještě zkusil ztrhnout řízení doprava. Volant se zablokoval a auto se zastavilo. Janinka vyděšená utekla z auta k "benzínce". Mně dveře nešly otevřít, tak je musel Jirka vykopnout. Jirka šel zkontrolovat lidi z auta, kteří do nás narazili. Když viděl, že jsou naživu, tak je seřval jako malé "parchanty". Byl úplně na dně, protože se hrozně bál, aby Janinka nepotratila - otěhotnět se snažila dva roky. Zavolal sanitku a policii. Ji odvezli do nemocnice. Já nikam nechtěla, protože mně nic nebylo. Nejvíc nás zaráželo, jak je možné, že to naše auto ten člověk neviděl. Vše se vysvětilo. Prý jel osmdesát v obci a "šteloval" rádio. Nikomu se nic nestalo. Jen já jsem nakonec měla na měsíc límec a chodila jsem dva měsíce na rehabilitaci. Pak už byli lidé z jeho ulice spokojeni, protože to auto mohl dát rovnou do šrotu. To krásné červené auto bylo zlomené na dvě části, vylítaly sedačky, dvoje dveře nešly otevřít, poškodil se alternátor, no a kufr byl dvakrát větší než původně. Ale hlavně že se nikomu nic vážného nestalo. Tak mohl zase šetřit... Závistivci se mohli opět radovat. A to ještě nevíme, jaké klepy budou kolovat teď. Jelikož zase rok šetřil a koupil si včera auto od jednoho chlápka z Brna. Můj taťka jel s námi, aby mu řekl, jestli je to auto v pořádku. Dokonce je v bezvadném stavu, jen je potřeba koupit nové stěrače. Myslím, že stálo za to nechodit na diskotéky, do hospod, na zábavy a šetřit. Takže vzkaz pro závistivce: "PUKNĚTE!"

Peníze hýbou světem. Kdo je má, má na světě velikou moc. A nejhorší je, když si lidé myslí, že jsou páni všeho živého. Můžou mít vilu, bazén, nejdražší auta v garážích, ale jsou ti lidé doopravdy šťastní? Co jim k absolutnímu štěstí chybí, je to, že si nemůžou koupit zdraví a takovou tu "prostou" radost ze života. Pořád se ženou za penězi. Jestli můžu, tak dodám ještě takový příběh, který mi pověděl jeden blízký "človíček", kterému to řekla jeho bývalá učitelka. V jednom městě žil velmi bohatý podnikatel. Každému se chlubil, že má pod sebou několik firem. Každou volnou chviličku jezdil se svou rodinou na dovolenou. Procestoval mnoho zemí, ale osudová se mu stala až cesta do Thajska. Tentokrát jel sám s kamarádem. Večer trochu popili a rozhodli se, že zajdou do "bordelu". Pěkně si užili a asi za týden jeli domů. Po pár měsících začal mít zdravotní problémy. Zjistilo se, že má AIDS. Od té chvíle se mu všechno zhroutilo. Obchody šly zatím pořád dobře, ale manželka chtěla samozřejmě vědět, kde se nakazil. Musel s pravdou ven. Manželka se od něho s dětmi nakonec odstěhovala. Prý o tom napsal i knihu a na závěr připsal, že by dal všechno své bohatství, peníze, vilu, prostě vše za to, aby byl zdravý a aby se mu nic takového nikdy nestalo. Je to jen příběh, který může být od několika lidí trošku převrácený, ale podstata je stále stejná: dal by vše, i celý majetek, za to jediné - zdraví.

Peníze jsou určitě moc důležité, ale neznamenají vše. Lidé jsou šťastní i bez nich. To je můj názor. Vám se líbit nemusí. Jen bych chtěla dodat malinkaté přání: "I když budete mít velké množství peněz, buďte stále takoví, jací jste byli dosud."