Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jistě to všichni známe. Ti mladší si možná ještě vzpomenou na svá vlastní školní léta, ti starší to znají od svých dětí nebo vnoučat. Mezi třiceti neposednými žáčky se náhodou vyskytne jeden, který je zvídavý, vyučování ho zajímá, o hodinách nezlobí, protože chce dávat pozor, o přestávkách taky ne, protože si opakuje na příští hodinu, neopisuje, protože potřebné učivo umí, dostává dobré známky... A záhy se stane terčem posměchu spolužáků, ani ne tak proto, že by mu snad záviděli úspěch, vždyť by mohli být stejně úspěšní, kdyby se jen trochu snažili, ale postě jen proto, že je jiný, že mu záleží na jeho výsledcích nebo prostě jen touží po stále nových vědomostech, že možná věří, že se neučí pro školu, ale pro sebe. Brzy s ním už nikdo ze spolužáků nemluví a když už ho někdo náhodou potřebuje oslovit, tak nikdy vlastním jménem ale prostě jen Šprte. Samozřejmě kromě rodičů a paní učitelky, od těch slýchá samou chválu, jen tak dál, chlapče (nebo dívko, to je jedno), ty jednou něco dokážeš, ale co je těch pár hlasů proti celé třídě? A tady to všechno začíná... Společenské povahy dříve či později tomuto tlaku podlehnou a jakkoli jim to připadá nesprávné, přizpůsobí se většině. Jinak by neměli žádné kamarády, protože takových jako oni, je málo. Pak se začínají o hodinách bavit se sousedem, a při tom se pochopitelně nedá dávat pozor, opisovat... A časem si zvykne. Bude dělat všechno to co ostatní. Zcela automaticky. Bez přemýšlení. A najednou tu máme "normálního" školáka, přesně tak, jak si ho většina jeho okolí představovala. Jen paní učitelka se diví, kam se poděl premiant třídy, ale to nevadí. Paní učitelka je jen jedna, kdežto kamarádů může být klidně dvacet. A tak to jede dál. A náš žáček už je studentem. A chodí s kamarády do hospody a pije alkohol, bez ohledu na to, zda je či není plnoletý a až mu jednou někdo nabídne cigaretu, jistě po ní bez váhání sáhne a ani ho nenapadne přemýšlet, jestli by jeho samotného někdy napadlo kouřit. Dnes přece kouří tolik lidí. A kdo ví, do čeho všeho ho ještě kamarádi a známí současní i budoucí vlastně uvrtají. Za dvacet let už si takový člověk ani nebude pamatovat, že kdysi věděl, co je správné. Tento postup, či vlastně spíše ústup jistě není správný, ale zdaleka ne každý je schopen přenést v útlém věku přes srdce nedostatek, či dokonce úplnou absenci kamarádů, a tak se drtivá většina těchto "pozitivních deviantů" upraví do většinou vyžadovaného stavu ještě před ukončením povinné školní docházky. Nespornou výhodu zde mají samotáři, takoví ti, co se dovedou vykašlat na všechno a na všechny, protože takoví se snáze vyrovnávají s posměchem i s vědomím, že nikdy nebudou mít ve škole mnoho kamarádů, a později dokonce sami přijdou na to, že divní nebo třeba i hloupí jsou spíše ti, kdo zlobí a nechtějí se nic naučit. Samozřejmě, všechno se musí držet v nějakých rozumných mezích, i takovému jedinci by úplná izolace škodila, ale ten, kdo se netrápí proto, že se mu průměrní spolužáci posmívají kvůli tomu, že je zvídavější než oni, má větší možnost hledat si kamarády mezi sobě podobnými, i když ví, že jestli bude mít dva, tak je to hodně. Takový člověk má šanci udržet si svá přesvědčení po celý život a například pokud si bude myslet, že není správné pít alkohol, může být klidně dobrovolně celoživotním abstinentem a nebude si nic nedělat z toho, že pokaždé když se slovy "Děkuji, já nepiji." nějaký ten alkohol odmítne, bude na něj polovina přítomné společnosti překvapeně zírat. A tak podobně. A tak je to v pořádku. Alespoň podle mě.

POZNÁMKA AUTORKY:

Nelze použít na gymnáziu Na Vítězné Pláni!