Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jaký je život bez přítele? Podle mého názoru je velmi těžký. Není se s kým poradit, komu se svěřit a s kým prožívat své dobré i špatné dny. Ty dobré dny jsou pak pěknou vzpomínkou do dalších let.
A co ty špatné chvíle? Pravý přítel by vás měl brát tak, jaký jste, i se svými názory a náladami. Neměl by vás chtít měnit a už vůbec ne třeba po několikaletém přátelství. Důvod, proč se s vámi začal bavit nebo proč se s vámi začal stýkat, nebyl přeci jen tak; jen tak jste na něj dojem neudělali. Většinou se první dojem vytváří na základě chování, přístupu k lidem a přátelům.
Ten, kdo chce svého přítele radikálně změnit, by se měl zaměřit na to, proč mu ta chyba u jeho přítele vadí až po tak dlouhé době. Proč mu nevadila už dříve? Odpověď je podle mého názoru taková, že sám dotyčný změnil svůj postoj, a proto chce, aby se mu jeho přítel přizpůsobil.
Myslím, že člověka změní každý, kdo mu nějakým způsobem vstoupí do života, ať je to jen na den nebo třeba na rok. Každý vás ovlivní. Dá vám něco ze svých názorů, postojů a chování a je jen a jen na vás, co si z toho vezmete.
Není vcelku sobecké, že po vás chce někdo změnu? Podle těch, kteří chtějí po druhém změnu, toto sobecké není, naopak za sobecké považují to, že se přítel nechce změnit, neboť jeho dřívější chování přeci dotyčnému tak dlouhou dobu vyhovovalo.
Nakonec to stejně všechno dopadne tak, že do dvojice vstoupí třetí osoba, která to nějakým způsobem vyřeší tím, že si stoupne na jednu či druhou stranu oné dvojice.
Jsou liché počty správné? Od samého počátku naší existence je jasné, že jen tak pro srandu králíkům nejsme trojího, ale dvojího pohlaví: muž a žena. Již z toho je zřejmé, že tři pohlaví by si nerozuměla. Ono je totiž někdy těžké si porozumět už takto. Ale tohle není jenom o pohlaví, je to i o osobnosti. Ať už jsou dva muži a jedna žena, nebo jeden muž a dvě ženy, nebo jen tři ženy nebo tři muži, vždycky jednomu bude připadat, že je jakoby navíc. Tohle si ale uvědomí jen ten třetí - když tohle řeknete těm dvěma, se kterými se přátelíte, tak vám řeknou, že je tohle nesmysl. Oni tohle nezažili, nebo nezažívají, proto se jim všechno zdá v největším pořádku, nic jim nechybí. Jen vy si připadáte jak to třetí kolečko u dvoukoláku.
Jak tohle vyřešit? Jediné co mě napadá je to, že byste je měli nechat v té dvojici a najít si nějakého jedince, který už nemá svou dvojici. Tohle ale také není to správné řešení. Být zase jen tak samotář, když jste zvyklí na své blízké, i když vás třeba momentálně vyměnili (vám se to tak zdá) za toho třetího, také není to pravé ořechové. Myslím, že s tímto se musí každý poprat sám a naučit se o svém problému mluvit s těmi, se kterými ho sdílí. Tohle není tak lehké, jak se to píše, ovšem je to velice účinné. Je možnost, že vás ani jeden nepochopí, protože mají momentálně stejné názory na vás, na vaši změnu a tak, ale základem je jim říct to, co si myslíte o dané věci a také váš názor, jak by se to dalo řešit. Pokud oni totiž vidí vše v nejlepším pořádku, tak to musíte být právě vy, kdo je přesvědčí o opaku a donutí je nad celou věcí přemýšlet.
Bez přátel životem jen tak neproplujete, tak proč si pěstovat samotu?