Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je krásné, jak se postoj člověka k přátelství v průběhu života mění. Ve školce jsme se obklopovali spoustou kamarádů, v průběhu dospívání si své přátele řadíme do pomyslných kategorií a opravdu u těla si držíme jen ty nejbližší, mnohá kamarádství z dětství upadají...
Zamysleme se, kolik nám blízkých lidí známe opravdu od útlého dětství? Moc jich není, já napočítala dva. Vlastně ani nevím, proč se lidé, s nimiž jsme si dřív tak rozuměli, z našeho života vytrácí.

Co pro mne tedy znamená přátelství? Především chci podotknout rozdíl mezi kamarádstvím a přátelstvím.
Kamarád je pro mě téměř každý, koho aspoň malinko znám, s kým jsem prohodila pár slov na školní chodbě nebo třeba ve výtahu. Starověký řecký filozof Seneca to krásně vystihl: "Mám mnoho kamarádů, na které se mohu obrátit, když nic nepotřebuji." Takový člověk je pro mě kamarádem.
A kdo je pro mě přítel? Opravdových přátel mám malinko, dali by se spočítat na prstech jedné ruky. Přítel je někdo, na koho se můžeme spolehnout. Někdo, kdo za vámi přijde a obejme vás, když zrovna oplakáváte čerstvě ukončený vztah. Někdo, kdo vám podá pomocnou ruku, když už nemáte sílu jít dál.

Ptáte se mne, jestli existuje přátelství, opravdové přátelství, mezi dívkou a chlapcem? Myslím, že ano. Přátelství je jako láska, pokud je opravdové, nezáleží na tom, jestli je mezi opačnými pohlavími, dvěma děvčaty nebo dvěma chlapci.

Přítel za tebe neudělá práci ani životní rozhodnutí. Může tě ale podpořit, říct "jen dál se snaž, vždyť na to máš." Že je vám to povědomé? Ano, vždyť "pár přátel stačí mít, co uměj' za to vzít..."