Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

K letošní první slohové práci jsem si vybrala téma "přátelství". Bylo mezi ostatními na prvním místě. Je mně z nich asi nejsympatičtější. Ne svým prvenstvím, ale to slovo je takové "měkké", příjemné. Skrývá v sobě něco krásného a pro život potřebného.
Když někoho známe, můžeme se na něj spolehnout, důvěřujeme mu, ještě stále to není přítel. Je to kamarád. Přítelem můžeme nazvat člověka, ke kterému cítíme něco víc než ke kamarádovi.
Opravdový přítel je za nás schopný "vložit ruku do ohně". Přátelé mnohdy nepotřebují na vyjádření svých pocitů slova. Stačí jim pohled jeden na druhého a okamžitě ví, co mají na mysli. Neříkám, že se vždy shodnou, ale rozumí si. Respektují jeden druhého a váží si sebe navzájem. Možná je moje představa o příteli naivní, ale věřím, že ještě takoví lidé existují. Přátelství je obrovský dar. Mám to štěstí, že patřím mezi šťastlivce, co takové lidi poznali a mají je ve své blízkosti. Člověk si to někdy hned ani neuvědomí, co pro něj ten druhý znamená. Někdy musíme dostat od života pořádný "kopanec", aby nám otevřel oči a začali jsme si takových úžasných lidí vážit.
Říká se, že "V nouzi poznáš přítele". A je to pravda. Sebemilejší kamarád nám není nic platný, když přijde krize a kamarád bohužel nemá čas nebo se k nám dokonce otočí zády. Krize přejde a chce být zase kamarádem.
Vzniklo dřív slovo přítel nebo přátelství? Podle mého názoru přítel. To je to samé, jako když se řekne rodina. Nejdřív byl táta, máma, děti a až potom někdo přišel na krásné společné označení rodina. Proto si myslím, že bylo dřív slovo přítel. Pár přátel spolu tvoří jedno společné nenapodobitelné přátelství, "rodinu" plnou vzájemné podpory, pravdy a lásky a neexistuje zde ani pýcha nebo sobectví.
Přátelství patří v životě už od nepaměti k jednomu z nejdůležitějších lidských vztahů. Je to vztah plný lásky. Pro vznik kvalitního přátelství je důležitá konverzace. Ani si to neuvědomujeme, ale začíná frázemi, pokračuje pocity a po delší době končí důvěrnostmi. Dokážeme se otevřít a prožíváme naprostou důvěru. Je nezbytné umět se se svými zážitky svěřit, ale stejně tak velkou váhu má umění vyslechnout toho druhého. To občas není nejlehčí. Nasloucháním dáváme najevo svůj zájem o problémy a starosti toho druhého. Znamená to pro něj povzbuzení, úlevu, že není na vše sám, ...
Bez přátelství si život nedokážu představit. Byl by o moc chudší a těžší. Je to jedna z nejkrásnějších věcí, co znám. Nevím, co sem ještě napsat. Vím, že teď mě sice nic nenapadá, ale jen co tuto práci odevzdám, budou se mi myšlenky na toto téma honit hlavou jedna za druhou. Možná ještě jen to, že dokud bude přátelství existovat, bude na zemi nádherně...