Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lhaní. Docela jednoduchý pojem, avšak má svůj smysl? Proč lidé lžou, stojí jim to vůbec zato? Mají k tomu své důvody, nebo si chtějí připadat zajímavější? Je někdy opravdu lepší lhát a zapírat?
Myslím si, že neznám žádného člověka, který by si alespoň některou z těchto otázek nikdy v životě nepoložil nebo se nikdy se lží nesetkal. Každý ve svém životě určitě někdy zalhal, je to však správně?
Představme si nejdříve neškodné dětské vymýšlení, kde děti s klidem prohlásí, že jejich pejsek čte noviny a v létě skáče šipky do bazénu. Předškolní vyjádření, avšak je to i startující dráha ke kariéře solidního lháře? Rozhodně ne. Děti zkrátka mají velkou bujnou fantaziii, která je časem opustí.
Někdy však dítě přijde pozdě domů a maminka se ho zeptá: "Kde jsi byl?" Dítě jen suše odvětí, že mu ujel autobus nebo že byl s celou třídou po škole. Občas se stane, že ujede autobusů i šest najednou, ale co potom? Tohle je tzv. lhaní v maličkostech, které je naprosto zbytečné a bezdůvodné, někomu to však vůbec nepřijde.
Doteď jsem mluvila o dětech, nechci jim nějakým způsobem křivdit, ale dospělí lidé rozhodně lžou méně. Ti už se totiž nemusí obávat toho, že jim někdo vynadá za to, co jak udělali nebo komu co řekli, popřípadně kde se zdrželi. Také znají život déle a lépe než děti a vědí, jak se v dané situaci zachovat co nejrozumněji a častokrát najdou z problému jisté východisko.
Říká se, že lhát by se rozhodně nemělo, je to však pravda? Na tuto otázku mě napadá jen jednoduchá odpověď: Jak kdy. Někdy je opravdu lepší a rozumnější druhému člověku pro jeho dobro neříci úplnou pravdu, protože by některé věci těžce nesl. Třeba si představte, jak se Vás na něco ptá člověk, kterého máte rádi, a vy víte, že pravda by ho hodně mrzela, překvapila nebo by zkrátka bez ohlédnutí odešel. Co zvolíte?
Nebo si zkuste vybavit nemocnici - rodina přijede pro svého blízkého, aby ho odvezla zpátky domů, kam patří. Je samozřejmé, že se budou vyptávat, jak dopadl. Co má ale nemocný člověk říci milované osobě? Holou pravdu, že mu zbývá půl roku života, nebo že je vše v pořádku a jeho stav se lepší? Nedovoluji si tvrdit, že v takovémto případě je lež nejlepší řešení, protože daný člověk přece jen potřebuje někoho, komu by se mohl svěřit. Nebude mít velké výčitky, protože bude po zbytek života žít ve šťastné, spokojené a veselé rodině, která mu byla a stále je vším. Ale bude na to vše mít dostatek sil? Na každodenní přetvářky? V tomto případě záleží na charakteru dané osoby.
Někdo lže zase z toho důvodu, že se jen bojí reakcí toho druhého. A taky proto, aby nedošlo k hádce s kamarádem, raději mlčí a nesvěří se, protože ví, že toho druhého by mohly některé věci doopravdy ranit. Přátelství je sice založeno na důvěře, ale... Tito lidé (myslím tím lháře) nejsou špatní, je třeba se zamyslet i nad tím, komu se pravda neříká. Ona se totiž "bojí" říct. Člověk by se měl nejdříve naučit pravdu nést, ať je jakkoliv krutá. Měl by se dále snažit pochopit chování toho druhého a ne na něj zanevřít. A už vůbec ne dávat jakkékoliv podněty k tomu, aby mu kdokoliv lhal. Někdy si myslím, že si člověk za to, že mu lidé lžou, může sám. Vina tedy bude na obou stranách, ale lhář z toho vždy vyjde nejhůř, protože je to ten, který si přece se vším začal.
Teď už ale otázka, jestli se to vše dá vzít zpátky? Rozhodně to bude stát mnoho námahy a času a nikdy už to nebude jako dříve. Avšak i přes tyto dopady lidé lžou a doufají, že se nikdy nikdo nic nedozví a vše zůstane tak, jak má.