Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnes, v době třetího tisíciletí, moderní techniky a vyspělé civilizace, v době kdy vláda lidu řídí stát a kde se každý žene za svým štěstím, pomíjivou slávou, bohatstvím a mocí, se už nikdo nepozastaví a nevšimne si, že jde život naruby. Pro chvilku na výsluní jsou schopni obětovat mnoho.
Lidé spěchají, běží vstříc něčemu novému, nové budoucnosti. Chtějí do vesmíru, objevovat mimozemské civilizace, chtějí řídit počasí, přírodní jevy, chtějí klonovat.
Proč...???
Co dělá lidi lidmi? Je to jejich vzhled nebo chování?
Člověk si je vzhledem vzdáleně podobný s ostatními živočichy a dokonce v něčem se neliší vůbec, dýchá kyslík a svá mláďata krmí mateřským mlékem.
Chování se však úplně změnilo. Naučil se chodit po dvou, vzpřímeně kráčet, uchopit předměty a ke svému dorozumívání používá řeč. Začal pracovat, obdělávat svá pole a vyrábět. Zpočátku vyráběl pouze pro své vlastní účely, ale postupem času produkoval více než spotřeboval a začal obchodovat. Začal měnit krajinu vedle sebe tak, jak potřeboval. Vystavěl honosná sídla, skvostné paláce i monumentální chrámy.
Třeba sama velká Paříž by se mohla stát učebnicí dějepisu. Pyšní se spoustou architektonických skvostů, protože každý významný panovník po sobě zanechal něco bizardního a neopakovatelného. Jako například Ludvíkovy Versailleské zahrady nebo Napoleonův Vítězný oblouk. Takto ohromné stavby nepřítel jen tak nedobude, ani čas nezničí.
Ale ať už byli u moci velcí Ludvíci nebo hrdí Napoleonové, povznesli Paříž na velké královské město, které bylo chloubou francouzských králů.
V představě, co všechno už dokážeme, se pomalu tají dech. Už jsme ovládli celý svět. Každý nový jedinec si už od dětství vytváří své sny a touhy, které si chce v životě splnit. Všichni vědí, že o své místo na slunci se musí prát, protože buď získají slávu a obdiv publika nebo skončí v davu bezejmenných.
Otevírá se ale "krásné zlo". Lidé zapomínají a nedokáží se poučit z chyb, které udělali generace před nimi. Díky tomu, že si myslí, že jsou nejlepší, zaslepeně kráčí po hlavách druhých a je jenom otázka času, kdy bude jedna hlava vyčnívat a oni upadnou. Už od nepaměti se vedou války kvůli penězům, moci, území, slávě a náboženství. Kdy už lidem konečně dojde, že se na téhle planetě musí stejně o všechno dělit?
Chtěl mít největší pohodlí a přepych. Dostal výsostné postavení. Říká si Pán tvorstva. Jako jediný živočišný druh se umí smát, ale jako jediný druh k tomu má, bohužel, nejméně důvodů.

"Šetři, otče, pruty
k tělu mému nebuď krutý.
To mysl má se provinila.
Slibuji ti závazně, že už nezhřeší
a nikdy víc nezatouží po verši."
(Publius Ovidius Naso)