Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou mi paní učitelka řekla: "Napiš charakteristiku". Charakteristiku osoby, na kterou myslím, o které mluvím a se vzpomínkou na ni usínam nejraději. Dlouho jsem přemýšlel, kdo by to mohl být a ... napadl mne jediný člověk. Není to konktrétní postava, je to lidský fenomén, který pomalu ale jistě upadá do temnoty zapomnění - říká se mu Přítel a jak by řekl jeden anonym: "Skutečný přítel je ten, kdo cítí stejný smutek, když skočíš do vlaku, jako když skočíš pod vlak."
A jak by měl vlastně skutečný přítel vypadat? Typická idea, řekla by většina populace. Jeden by navrhl, ať má oči modré jako samo nebe, vlasy tmavé jako to nejhlubší dno křišťálové studánky a ruce plné mozolů od práce. Postavu vysokou a přiměřenou. Už jen chybí zkritizovat nos, nazvat ho Pinokiem a jsme u konce s otázkou, jak by měl skutečný přítel vypadat. Kdyby tomu bylo vskutku takto, na malou chvíli bychom se mohli nazvat Bohy, do ruky vzít hroudu hlíny a místo Adama uplácat si jednoho nebo třeba celou armádu přátel. Ale to hlavní zde stále uniká. Člověk, který si se svým jménem nese titul přítel, se o něj zasloužil, avšak né svým vzhledem, nýbrž svou povahou, chováním, jednáním a vlastnostmi. Z toho je zřejmé, že přítel ač malý nebo vysoký, výřečný či zamlklý se hodnotí právě podle svých činů a ne vzhledu.
V mém okolí se též nachází malá skupina mých, vlastních přátel. Ale nikdo z nich není ani nemůže být dokonalý. Neřeknu, kdyby se spojili v jednoho, pak by doopravdy existoval stoprocentní přítel nebo-li člověk prostý, skromný, společenkský, srdečný, vlídný a obětavý. Člověk, který jde stále po vašem boku byť jen v představách, člověk, který dokáže utišit každou bolest, člověk, který dokáže na vše odpovědět a se vším poradit, člověk, který nikdy nemá nouzi o smích a zábavu. Tak toto je můj verdikt o představě dokonalého přítele, snad jen podotknout, že neznám žádného člověka, který by měl tu možnost vlastnit všechny tyto vlastnosti najednou.
Avšak stejně jako Adam s Evou může zhřešit i lecjaký přítel. Zhřešit je zřejmě moc silné slovo, ale jak jinak jej nahradit? Vždyť už jen být přítel s kytkou a nezalít ji, znamená zhřešit. Člověk, který takto zklamal se především projevuje nedůvěrou v toho druhého, chronickou chorobou, která je též nazývána pomlouvačností a v nejhorším případě přijdě řada i na schválnosti. Člověk těchto vlastností přechází z hranice přátelství na hranici nepřátelství. A už i ta předpona ne- vyjadřuje negativní názor a stačí poze říci, že každé pravidlo má svou vyjímku, která jej potvrzuje.
A na závěr bych chtěl pouze dodat, že stát se přítelem, opravdovým přítelem, znamená hodně úsilí, potu a dřiny, a také že záleží na tom, kterýma očima je člověk považován za přítele. Vždyť feťák feťákovi je přítelem, ale feťák nám je troskou.