Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Říká se, že světu vládnou lidé. Ale ani člověk nedokáže zastavit všechno. Nedokáže zabránit počasí, aby produkovalo deště. Nedokáže zabránit Zemi, aby se točila kolem Slunce. Nedokáže zabránit času, aby plynul. A nedokáže ani zastavit věčné umírání lidí. Co je vlastně údělem člověka? Proč vlastně žijeme? Na každou z těchto otázek existují tisíce odpovědí, ale která z nich je správná?
Vždyť ani zákon nezabrání smrti. Lidé se rodí a zase umírají. A tento životní vodopád, na jehož začátku se narodíme a konci umíráme, se nikdy nezastaví. Nemůžeme ovlivnit kdy, kde a komu se narodíme, ale můžeme si do jisté míry vybrat, kdy zemřeme. Úvahami o smrti se lidstvo zabývalo již ve velice dávné minulosti. Názory na ni se mění. S každým novým dnem, měsícem i rokem se na ni díváme jinak. Náš stát zakazuje dobrovolnou smrt i umírajícímu. Ale je to tak správně? Myslím, že člověk má právo rozhodnout se, kdy a kde zemře. Můžeme mu v umírání ulehčit, ztlumit jeho bolest, ale uzdravit ho nemůžeme a usmrtit také ne. Dostaneme se do místnosti se zamčenými dveřmi, od nichž nemáme klíč. Ten má totiž někdo jiný - smrt.
Čas ale běží, mění se lidé, mění se jejich činy, mění se zákony. Ale to, co se nikdy nezmění, je lidská smrtelnost.