Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Proč žít? Řekla bych, že je to otázka, kterou si spousta lidí pokládá bohužel až moc často. Přitom je tolik důvodů, proč žít. Možná se sami sebe ptáme jaké? Myslím, že všechny ani nejdou vyjmenovat. Kdybychom tu neměli být, byli bychom tu? Kdyby život neměl cenu, žili bychom? Pravděpodobně ne! Náš život přece nebude tak nesnesitelný. Vždy se najde něco krásného. Snad krátká chvilka, snad i dlouhodobě je tu něco, co nám dělá radost a kvůli čemu tu můžeme být šťastní a rádi. Někteří se ptají, jestli už není čas odejít? A zda třeba osudu nepomoci a neodejít dobrovolně z toho nádherného světa. Myslím, že si pokládají špatnou otázku, zamýšlet se nad ní přece není nutné. Jednou nám stejně bude vzat život. Jednou to přijde, ale kvůli tomu se nemusíme připravovat dopředu na svůj odchod.

Proč tu jsme? Asi proto, že někdo by ten úžasný život lidí žít měl. Někdo, kdo se v něm dokáže orientovat. Kdyby takhle měly žít kameny nebo písek, nebylo by tu tolik záživných věcí, tolik zábavy ani radosti. Jak by se asi písek usmíval? Jak by se kameny pohybovaly? Kam by se jim vešly všechny myšlenky? Možná právě proto bylo krásné i nepříjemné břemeno vloženo na naše bedra, abychom ho nesli my, kteří v životě něco dokážeme.

Téměř jistě existují i myšlenky o životě, jenž podle nás nemá smysl. Přijdou minuty i vteřiny, ve kterých nám je tak smutno, že vyjádřit svou lítost slovy prostě nejde. Zdá se nám, že horší to být nemůže.
Naštěstí nastanou i celé dny, které mají světlou stránku. Soudím, že jich je dostatek na to zůstat tu ještě s ostatními a užít si život. Už jen proto, že jsme dokonale stvořeni. Každý nerv, všechny svaly i žíly jsou v nás zabudovány tak, aby naše tělo mohlo dokonale pracovat. Díky jeho propracování tu jsme tak dlouho. Snad se mnou budete souhlasit, že naše tělo je téměř geniálně vymyšlené. Jak si však utvoříme sebe samého, je vlastně na nás. A právě proto také na nás záleží, jestli náš život má tu správnou cenu.