Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vývoj člověka v průběhu staletí by se dal přirovnat k vývoji jedince v průběhu jeho celého života. Jakmile se na zemi objevil první živočich nám podobný, učil se nejdříve pořádně chodit, poté rozumět řeči a postupem času i zručnostem a vědomostem. Dodnes se člověk pořád zdokonaluje. Stejný proces probíhá, když se člověk narodí: nejprve se učí chodit, potom mluvit a když je starý, tak toho ví o mnohem více, než když byl mladý a nezkušený. Potom umře. Je to pořád to samé. Lidstvo také jednou zanikne. Spousta z vás by se mnou sice nesouhlasila, ale tisíce let před námi již byly velmi vyspělé civilizace a nakonec se sami zahubily. Například na Velikonočním ostrově žila kultura, jež stavěla monumentální sochy, které uctívala a které byly rozestavěné po celém pobřeží na ochranu před zlými duchy. Avšak ustavičným kácením stromů na vyzvednutí někdy i 3tunových soch se obyvatelé sami připravili o vhodné životní prostředí a úrodu a zahynuli.

Někteří lidé minulosti i předběhli svou dobu. Spisovatel Jules Verne se ve své knize Dvacet tisíc mil pod mořem zmiňuje o ponorce, i když v době, ve které knihu psal, nic podobného ponorce neexistovalo. Nebo český spisovatel Karel Čapek a jeho kniha R.U.R. Copak tušil, že se jeho výmysl v 21. století bude vyrábět ve všech možných tvarech i patvarech a roboti budou dokonce i žehlit prádlo? Ne, to netušil, asi by ho z té představy trefil šlak. Šok by měli i lidé 17. a 18. století, kdyby věděli, že se lidé v dnešní době myjí jednou i několikrát denně, když v jejich době pravidelné koupání znamenalo brzkou smrt.

Na druhé straně našeho velkého vývoje stojí i lidé a země, které jakoby se v určitém stádiu zastavili. Některé kmeny jižní Afriky dodnes neobjevily oblečení či obyčejné spodní prádlo. Muži si tedy zabalují své genitálie do zelených listů a soupeří mezi sebou, kdo má po estetické stránce lépe zabaleno. Je opravdu zvláštní, jak různorodá proměna proběhla na celé naší planetě.

K trendům, který ale nikdy nevyprchal, patří předpověď apokalypsy, čili konce světa. Ve starém Egyptě k hrozbě konce světa patřilo zatmění slunce. V Bibli několikrát k možnému konci došlo například v podobě velké potopy. A nakonec je tu naše doba: 20. až 21. století. V literárním a filmovém světě se to přímo hemží filmy a knihami s neviditelným nadpisem "Pozor, lidstvo brzo umře". Epidemie, pandemie, atomové výbuchy. Ano, v minulosti měli lidé o konci světa jiné představy. Sváděli to na Boha a věřili v příchod Mesiáše. Stali jsme se většími realisty a víme, že pokud se bude někomu chtít a vezme nějakou "nanometrovou" věcičku, vyhodí ji do éteru a nechá ji šířit vzduchem, tak se prostě něco stane a my tomu nezabráníme. Potom nám ani Bůh nepomůže, když na něj budeme volat, že jsme přece byli hodní.

Naše myšlení se změnilo, je to vidět i na postupu mé úvahy. Od soch, přes listovou módu, až ke konci světa. Líbí se nám více hranaté tvary než před staletími oblé a zakulacené, píšeme raději o upírech, než o chudých děvečkách, ale stejně jsme to pořád my. Nepodstatné ryby ve velkém rybníku.