Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dost lidí si myslí, že bez protikladů nemůže vztah ani fungovat, že při prvním setkání je potřeba, aby přeskočila ta očekávaná jiskra odlišnosti, že musíme hledat stejný vkus, ale jiné osobnostní rysy. Také dochází ke stejnému závěru, že po čase soužití dojde k obrácení a v minulosti tolik přitahující se magnety najednou změní směr a každý se nakonec vydá jinam.
Někteří z nás se naopak domnívají, že pravou harmonii do vztahu přináší dva lidé sobě dosti podobní. Že je lepší, když oba dva budou v domácnosti nepořádní nebo naopak mistři v uklízení, že to bude lépe klapat, pokud budou mít stejný vkus na jídlo a oblečení, stejné názory na práci, dění kolem nich v okolním světě, koníčky nebo přátele. Otázkou zůstává, jak dlouho se v takovém vztahu dá žít, když se postupem času stane stereotypem a od něhož se již nedá očekávat nic nového, neobvyklého.

Příliš odlišní partneři si časem jdou po krku, hodně podobní se zase po nějaké době spolu nudí. Z pohádek známe, že chudí vandrovníci za nějakou záslužnou a odvážnou činnost dostanou královu dceru za ženu, ale můžeme věřit tomu, že spolu žili šťastně tak dlouho, dokud nezemřeli?
Jaký vývoj by asi chytil v reálném životě příběh chudé prostitutky, do které se zamiloval zdvořilý milionář z tolik ženami oblíbeného a obdivovaného filmu Pretty Woman?

Každého člověka protiklady určitě přitahují, protože zprvu se zdají neodolatelné, spousta z nás ale třeba i z vlastní zkušenosti moc dobře ví, že se většina takových protipólů po nějakém čase rozpadne.
Dle mého názoru nějaké protiklady potřeba jsou, aby se partneři spolu nikdy nezačali nudit a uměli se vzájemně překvapit, ale zároveň aby na důležité věci, jako je třeba budoucnost, měli stejný nebo aspoň dosti podobný názor, úhel pohledu.